Můžeš

Čtení pro ty, kteří se nevzdávají. Už od roku 1992 je Můžeš svědkem změn, které doprovázely život nejen smyslově, mentálně či fyzicky handicapovaných lidí. Chceme inspirovat, pomáhat a rozsvěcovat na témata i souvislosti, které jinde nenajdete, přesto, že se týkají nás všech. Chceme také přibližovat oba světy –lidí s postižením a těch, kteří zatím žádné postižení nemají. Hranice je přeci velmi tenká – a přesto na sebe lidé z obou stran často nedohlédnou. Mnohdy se tak připravují o možnost si porozumět a možná udělat ten jeden krok navíc, jeden krok k lepšímu.

Strana 8

REFLEKTOR / ÚBYTEK OSOBNÍCH ASISTENTŮ

nejen o klienty, ale i asistenty samot-

né – nemůžete dopustit, aby vzhle-

dem ke stávajícím nedobrým pod-

mínkám přicházeli do asistence lidé,

kteří si tam chtějí řešit své problémy,

samotu, prázdnotu atd. Mnohem víc

prostě musíme zkoumat jejich moti-

vaci.“

A jsme u vážné souvislosti. Mo-

derní asistenční služba se stala

pevnou součástí celého sociálního

systému. Má svá pravidla, má kurzy

pro uchazeče, má systémy hodnoce-

ní. Ale nemá dost dobrých zájemců

o práci. Nízkou mzdu provází nízké

společenské hodnocení, nízká auto-

rita u veřejnosti a rozšířená předsta-

va, že asistentům stačí trocha vlast-

ního soucitu a smysl pro solidaritu.

Jenomže oni musí být tak trochu

zdravotníci, tak trochu fyzioterapeu-

ti, tak trochu právní poradci a mno-

ho jiného. Přitom nemají žádnou

moc lákavou perspektivu. Mnoho

studentů asistentů po promoci oka-

mžitě odchází. Tomášova maminka

má svou zkušenost: „Poznala jsem

jich už hodně, někteří byli skvělí, ale

někteří se i lekli. Přišla asistentka,

a když viděla, že náš kluk je připo-

jený na ventilátor, lekla se té odpo-

vědnosti. Co by prý dělala, kdyby se

něco porouchalo…“

V dnešní době, kdy se dokonce

i supermarkety předhánějí

v nabídkách docela dobrých mezd,

je asistence spíš pro idealisty.

A to ještě musejí mít dobré

ﬁnanční zázemí v rodině.

Malování pusou

už Tomáš zvládl

moc dobře.

Můžeš