Můžeš

Čtení pro ty, kteří se nevzdávají. Už od roku 1992 je Můžeš svědkem změn, které doprovázely život nejen smyslově, mentálně či fyzicky handicapovaných lidí. Chceme inspirovat, pomáhat a rozsvěcovat na témata i souvislosti, které jinde nenajdete, přesto, že se týkají nás všech. Chceme také přibližovat oba světy –lidí s postižením a těch, kteří zatím žádné postižení nemají. Hranice je přeci velmi tenká – a přesto na sebe lidé z obou stran často nedohlédnou. Mnohdy se tak připravují o možnost si porozumět a možná udělat ten jeden krok navíc, jeden krok k lepšímu.

Strana 12

REFLEKTOR / BEZBARIÉROVÁ AUTOBUSOVÁ DOPRAVA

Text: RADEK MUSÍLEK

Foto: JAN ŠILPOCH

Získat kompletní databázi bezba-

riérových autobusových spojů na

našem území je prakticky nemožné

– žádný takový dokument neexis-

tuje. A to nejen proto, že se situace

neustále mění, ale také proto, že na

různých typech a úrovních autobu-

sové dopravy působí desítky společ-

ností a jedná se o tisíce linek. Jedinou

zaručenou metodou, jak získat in-

formace o bezbariérovosti, je zadání

dotazu na konkrétní trasu v rámci

souhrnného jízdního řádu (například

www.idos.cz). Ten zobrazí, zda je

příslušný spoj vhodný pro přepravu

vozíčkáře.

Typy spojů lze rozdělit do čtyř ka-

tegorií: městské, příměstské, regio-

nální a dálkové (kde lze ještě přidat

podkategorii mezinárodní). Městské

mají trasu pouze nebo převážně na

území města s vlastním systémem

MHD, příměstské zajišťují dopravní

obslužnost i v jeho okolí a regionální

spojují různá místa v rámci oblasti

(např. kraje). Dálkovými pak rozu-

mějme linky nad rámec regionů,

např. mezi krajskými městy.

Ministerstvo dopravy uvádí, že

„podle nařízení vlády č. 63/2011

Sb. má být zajištěno, aby u nově uza-

víraných smluv o veřejných službách

bylo v regionální dopravě minimálně

jedno z každých šesti vozidel pří-

stupné osobám s omezenou schop-

Je libo autobus?

ností pohybu a orientace a v městské

dopravě alespoň každé druhé vozi-

dlo. Jedná se o minimální požadav-

ky a je možné předpokládat, že jed-

notlivá města a kraje budou v rámci

svých smluv o veřejných službách

vyžadovat přísnější standard.“

MĚSTA SI VEDOU DOBŘE

Podle námi zjištěných informací se

tento předpoklad až na výjimky napl-

ňuje. Oslovili jsme dopravní podniky

krajských měst a krajské koordináto-

ry integrované dopravy a z odpovědí

vyplývá, že podíl bezbariérových au-

tobusů v rámci MHD se pohybuje od

69 do 100 % a jiné vozy než ty vhod-

né k přepravě vozíčkářů už se prak-

ticky nenakupují (jedná se o autobusy

zcela nebo částečně nízkopodlažní).

Například v Praze zakoupil doprav-

ní podnik poslední „vysokopodlažní“

autobus v roce 2006, takže nízko-

podlažních vozů je dnes v hlavním

městě už 79 %. Průkopníkem a ukáz-

kovým městem je v tomto ohledu

Olomouc, tam se pyšní dokonce sty

procenty. A jak dochází k obměně vo-

zového parku, blíží se k tomuto číslu

i další místa.

Přestože někde ještě nejsou

všechny městské autobusy bezba-

riérové, pomocí jejich nasazení

vzrůstá i podíl tzv. garantovaných

spojů. To znamená, že na dané lin-

ce se alespoň v některých časech

během dne vozíčkář stoprocentně

sveze. Různí dopravci přitom shodně

uvádějí, že reálný počet bezbariéro-

vých jízd někdy výrazně převyšuje

„pouze“ garantované spoje.

Čísla v regionální dopravě jsou

o poznání slabší. Na druhou stranu se

dají považovat za optimistická, srov-

náme-li je se situací před nějakými

patnácti lety, kdy byl bezbariérový

autobus mimo město raritou. Dnes

se v jednotlivých krajích pohybuje

poměr autobusové bezbariérovosti

v rámci integrované dopravy od 12

do 67 %. Kraje jednotlivým poskyto-

vatelům dopravy stanovují při výbě-

rových řízeních kritéria, která musí

naplnit, aby v soutěži uspěli. Bezba-

riérovost je jednou z důležitých po-

ložek. S každým novým výběrovým

řízením tak stoupá číslo požadova-

ného podílu bezbariérových linek.

I když tedy nelze komerční subjekty

přímo nutit k nákupu nízkopodlaž-

ních vozů, podmínky se dají nastavit

tak, aby to ve vlastním zájmu dělaly.

Někdy také existuje motivace v po-

době dotačních projektů.

MARNÉ DÁLEK VOLÁNÍ

Nejhorší situace je u dálkových au-

tobusových spojů. Do této oblasti

nijak nezasahují města ani kraje,

takže jde o čistě komerční zájem

jednotlivých firem. A jejich přístup

je zatím vcelku jednoznačný – dál-

kové autobusy vhodné pro vozíč-

AUTOBUSOVÁ DOPRAVA PŘEDSTAVUJE VČR KLÍČOVÝ PRVEK

SYSTÉMU VEŘEJNÉ PŘEPRAVY OBYVATEL, NA MNOHA MÍSTECH

DOKONCE JEDINÝ. POKUSILI JSME SE ZMAPOVAT SITUACI ZPOHLEDU

JEJÍ DOSTUPNOSTI PRO LIDI SOMEZENÍM POHYBU, TEDY NEJEN

VOZÍČKÁŘŮ, ALE ISENIORŮ ARODIČŮ SKOČÁRKY. DOBROU ZPRÁVOU

JE, ŽE NAMĚSTSKÉ AREGIONÁLNÍ ÚROVNI PODÍL BEZBARIÉROVÝCH

SPOJŮ NEUSTÁLE ROSTE. NAOPAK DÁLKOVÁ PŘEPRAVA JE POLE

PRAKTICKY NEORANÉ.

Vega Tour

pronajímá

jeden z mála

bezbariérových

dálkových

autobusů u nás.

Chystá se na nákup

dalšího.