Můžeš

Čtení pro ty, kteří se nevzdávají. Už od roku 1992 je Můžeš svědkem změn, které doprovázely život nejen smyslově, mentálně či fyzicky handicapovaných lidí. Chceme inspirovat, pomáhat a rozsvěcovat na témata i souvislosti, které jinde nenajdete, přesto, že se týkají nás všech. Chceme také přibližovat oba světy –lidí s postižením a těch, kteří zatím žádné postižení nemají. Hranice je přeci velmi tenká – a přesto na sebe lidé z obou stran často nedohlédnou. Mnohdy se tak připravují o možnost si porozumět a možná udělat ten jeden krok navíc, jeden krok k lepšímu.

Strana 14

ŽIVOT

Text: RADEK MUSÍLEK

Foto: JAN ŠILPOCH

Tehdy v Afghánistánu sloužil Lukáš

už na svojí třetí vojenské misi. Měl

za sebou dva náročné kurzy přežití

v Alpách a Francouzské Guyaně. Od

mládí byl všestranný sportovec, skaut

a milovník přírody. „Lákalo mě dob-

rodružství a takové ty ušlechtilé hod-

noty, co kluci mají. Taky mě zajímala

vojenská historie a bylo mi jasné, že

oboru informačních technologií, kte-

rý jsem studoval, se opravdu věnovat

nechci. Vstup do armády v 19 letech

byl tedy vlastně vcelku logický,“ vy-

práví Lukáš, jak přišel k uniformě.

Zlomovým okamžikem jeho živo-

ta se stalo 7. září 2012. Coby člen

10. provinčního rekonstrukční-

ho týmu sloužil na základně Shank

v provincii Lógar, když toho dne při-

šel jeden z četných raketových úto-

ků. „Byla to běžná záležitost, ostřelo-

vali nás takhle pravidelně. Vždycky

jsme se běželi schovat, ale já to ten-

krát prostě nestihl…“ vzpomíná mla-

dík, kterého střepiny a další úlomky

Už neřešíte

blbosti…

Desátník Lukáš Hirka (31) přezdívaný

Hiro je novodobým českým válečným

veteránem. Vroce 2012 během mise

vAfghánistánu utrpěl vážné zranění hlavy

azdálo se, že má jen malou naději

na přežití. On však nejen přežil,

ale za pět let udělal především

díky svojí rodině obrovský pokrok.

vážně zranily především na hlavě

a způsobily poškození mozku.

BOJ OŽIVOT

První pomoc mu hned na místě po-

skytli jeho kamarádi a zdravotníci.

Pak byl převezen na polní obvaziště

v Lógaru, odkud putoval do Kábulu,

kde se tři hodiny po incidentu podro-

bil první operaci. Tou dobou už do-

stala zprávu o situaci také jeho rodi-

na. „Byla jsem doma, když mi u dveří

zazvonili vojáci. To víte, že hned tu-

šíte nějaké neštěstí. V první chvíli mě

však napadlo, jestli není něco s To-

mášem, mladším synem, který je

také u armády,“ vzpomíná Lukášova

maminka Dagmar Hirková. Rodina

tak prakticky od první chvíle dostá-

vala informace, byť byly kusé a nikdo

nevěděl nic přesně. Nezbývalo než

čekat na další zprávy a vývoj situace.

Už za 24 hodin byl Lukáš transpor-

tován do pražské Ústřední vojenské

nemocnice, byl na tom však opravdu

Lukáš Hirka

si velmi cení,

že mu přátelé

ve zbrani dávají

najevo, že stále

patří mezi ně.