Můžeš

Čtení pro ty, kteří se nevzdávají. Už od roku 1992 je Můžeš svědkem změn, které doprovázely život nejen smyslově, mentálně či fyzicky handicapovaných lidí. Chceme inspirovat, pomáhat a rozsvěcovat na témata i souvislosti, které jinde nenajdete, přesto, že se týkají nás všech. Chceme také přibližovat oba světy –lidí s postižením a těch, kteří zatím žádné postižení nemají. Hranice je přeci velmi tenká – a přesto na sebe lidé z obou stran často nedohlédnou. Mnohdy se tak připravují o možnost si porozumět a možná udělat ten jeden krok navíc, jeden krok k lepšímu.

Strana 9

Solidarita?

Solidarita!

Na horách bylo normální, že si

lidé vzájemně pomáhali. Těžké

životní podmínky je sblížily

a často jejich existence závisela

na sousedech. Pomáhali si i lidé

na dědině. Forma pomoci byla

různá, ale každý mohl nějak

přispět podle svých možností.

Od pomoci v hospodářství přes

donášku nákupu až po zapůjčení

zemědělského stroje.

Pamatuji si, jak jsme byli

počátkem devadesátých let

minulého století v severních

rakouských Alpách v oblasti

Dachsteinu. Chodili jsme

po horách a každý, kdo nás

potkal, zdravil Grüss Gott.

Bylo to velmi silné a byl to pro

mě vedle nádherné přírody

nezapomenutelný zážitek.

Jedna z mých těžce postižených

pacientek, která se pohybuje na

elektrickém vozíku a sama je na

asistenci plně závislá, pomáhá

jako dobrovolnice dělat společnost

lidem v domově pro seniory.

Všichni se na ni vždy velmi těší,

mají ji rádi a díky ní mají hezčí

odpoledne. To je úžasný příběh

solidarity.

Každý jsme byli do vínku nějak

obdarováni. Někdo má dar slova,

jiný je zručný, někdo dokáže

dobře poslouchat a má dar

empatie, jiný je schopen analýzy

složitých situací. Co člověk, to

dar. Jen si musíme uvědomit, že

nežijeme sami pro sebe, ve vakuu,

nesmíme vše přepočítávat na

peníze a nesmíme na své dary

zapomínat. Je třeba se na chvíli

zastavit, mít čas na rozhovor sám

se sebou a uvědomit si, čím jsme

byli obdarováni, čím jsme bohatí

a jak můžeme své vnitřní bohatství

využít pro druhé.



Autorka je lékařka,

členka rady Konta Bariéry.

SLOUPEK Lii VAŠÍČKOVÉ

9

vynikající příklad. Příklad vysoce po-

stavené ženy, která uměla nejen mys-

let na druhé, ale něco pro ně i udělat.

Můžete stokrát opakovat, kolik dáváte

miliard do sociální sféry, když zároveň

neumíte znovu a znovu kultivovat at-

mosféru ve společnosti, když neumíte

dát příklad solidarity s konkrétními

lidmi, špatně zemi sloužíte.

Nemáme problém se solidaritou

také proto, že se trochu bojíme,

že se budeme muset dělit osvůj

celkem dobrý životní standard?

My jsme k našemu současnému bla-

hobytu velkým dílem přišli tak nějak

shodou okolností. Proto tušíme, že je

křehký. Vzpomeňte na strašení su-

detskými Němci, že oni si pro ty dnes

naše rekreační chalupy zase přijdou

– a skutečně hodně lidí tím bylo zne-

klidněno. Máme v sobě kolektivní

zkušenost, že o svůj standard může

člověk velmi rychle přijít, třeba zná-

rodněním nebo měnovou reformou.

Zaběhané dědění selských gruntů

u nás rozmetala kolektivizace a resti-

tucemi se napravilo jen něco, tradiční

jistoty byly otřeseny. Nejsme na tom

třeba jako švýcarský sedlák, který

pilně rozmnožuje bohatství zděděné

po předcích a má jistotu, že když bude

dále pracovat, bude dále bohatnout –

to mu přece nemůže nikdo překazit,

ani statisíce azylantů a migrantů, vůči

nimž je Švýcarsko hodně vstřícné.

Nám tato klidná sebedůvěra schází,

my nějak podvědomě cítíme, že naše

současné materiální bohatství neply-

ne automaticky z práce konkrétních

předků, ale i z mnoha otřesů dějin.

A kdo ví, jak se to otřese příště, takže

nepůjčím, nedám, potřebuji sám.

Aposlední otázka: kam vtéto

souvislosti zařadit naši příslo-

večnou opatrnost?

Myslím, že celkem dobře znám naši

mentalitu, částečně ji sdílím, čás-

tečně se snažím jí vzdorovat. Patří

k ní schopnost rychle se přizpůsobit

i velmi nepříjemným podmínkám.

Jsme málo vzdorovití. Když není po-

litické počasí moc příznivé, nevystr-

kujeme nos, raději se opatrně někam

schováme a přečkáme to. Když je

slunečno, umíme si to užít. Umíme

ledacos, třeba si pěkně zanadávat,

pakliže to ovšem není moc nebez-

pečné. Tím nekárám národ, ale jen

připomínám český sklon ke kibico-

vání a postojově velmi vyhrocenému

mluvení, které ale není podloženo

žádným závazným osobním pře-

svědčením. Slýcháme spoustu řečí

o ochraně křesťanských hodnot i od

lidí, kteří bibli ani neprolistovali.

Ajaká je tedy nejdůležitější křes-

ťanská hodnota?

Přece Ježíšovo naučení: „Co chce-

te, aby lidé činili vám, čiňte vy jim.“

Tedy když potkáš člověka v nouzi,

v nemoci, hladu nebo na útěku před

katastrofou nebo pronásledováním,

pomoz. Vždy a každému. Slyšíte

to od našich nejvyšších církevních

představitelů? Já ne.



Kdo je Miloš Rejchrt

Evangelický duchovní. Absolvent Komenského evangelické

teologické fakulty.

Vletech – mluvčí Charty .

Vletech – vedoucí náboženské redakce Českého

rozhlasu.

Překladatel zfrancouzštiny. Textař.

Když pomáhám, najednou zjistím,

že mi to docela jde, docela to umím,

že to není tak svízelné, jak se zdálo.

Tohle by měli politici nahlas říkat.