Můžeš

Čtení pro ty, kteří se nevzdávají. Už od roku 1992 je Můžeš svědkem změn, které doprovázely život nejen smyslově, mentálně či fyzicky handicapovaných lidí. Chceme inspirovat, pomáhat a rozsvěcovat na témata i souvislosti, které jinde nenajdete, přesto, že se týkají nás všech. Chceme také přibližovat oba světy –lidí s postižením a těch, kteří zatím žádné postižení nemají. Hranice je přeci velmi tenká – a přesto na sebe lidé z obou stran často nedohlédnou. Mnohdy se tak připravují o možnost si porozumět a možná udělat ten jeden krok navíc, jeden krok k lepšímu.

Strana 27

27

ni přivedla. O můj růst se zasadil i di-

rigent Jiří Bělohlávek – kdysi dávno,

když jsme na Pražském jaru (1986)

vyhráli, se o mě začal zajímat. Vzal

mě pod svá křídla a hodně se mnou

pracoval. Především ze začátku jsme

si navzájem dávali a naše obohacení

při koncertech bylo vzájemné. Jen

tak totiž můžete něco vytvořit. Totéž

se stalo s Bárou Hrzánovou – exis-

tuje mezi námi duševní ovlivňování.

Už upočátků přátelství sBárou

Hrzánovou se objevila Carmen,

vaše životní role.

Myslím, že jsem udělala v živo-

tě důležitější věci, než je Carmen.

Ovšem Bizetova opera je tak popu-

lární a chtěná, že jsem s ní spojená.

Carmen v Národním divadle byla

vytvořená ve skvělém týmu, s Jiřím

Bělohlávkem a Jozefem Bednári-

kem (1999). Pořád jsem se setká-

vala s otázkou, kdy ji zase budu zpí-

vat. Rozhodla jsem se pro Carmen

v Chrudimi – Carmen klasickou

i novotvar. Přála jsem si tam mít ně-

jakou premiéru napsanou speciálně

pro tuto příležitost, viděla jsem na je-

viště sebe a Báru Hrzánovou. Ona už

tuhle roli hrála, v Divadle v Řeznické,

ve stejné době jako já v Národním.

Navzájem jsme tehdy svá představe-

ní navštívily a spřátelily jsme se.

Když se připravoval první festi-

val v Chrudimi, roli Carmen jsem

jí nabídla. Ale Bára se mé představě

udělat si trochu legraci z velké opery

dlouho zuby nehty bránila. Nakonec

jsem oslovila Honzu Jiráně a v jeho

představení se spojila činohra, kome-

die, a do toho mixu jsem měla operně

posazeným hlasem zpívat. Víte, při

opeře se postavím na scénu rozezpí-

vaná, ale střídat to, tančit a blbnout, to

je pěkný zápřah. Premié ra v Chrudi-

mi vyšla, nakonec jsme museli přidá-

vat další představení.

Vposledních letech jste vytvořila

několik vlastních projektů…

Úplně poprvé jsem přišla na konci lé-

čení s vlastním dramaturgickým ná-

padem na cédéčko Hříšnice, v hlavní

roli s operními antihrdinkami. První

vlaštovka na mé nové cestě stavět si

projekty sama. A koncertní program

s ironickým názvem Začínáme kon-

čit jsem zase vymyslela se Štefanem

Margitou. Takové píchání do vosího

hnízda mě baví. Nikdo opravdu neví,

jak dlouho bude zpívat. Vymýšlela

jsem další záležitosti, na které jsem

sháněla i peníze. Dnes mám plány

do roku 2020. Poslední dva roky

jsem věnovala studiu nahrávek Kurta

Weilla, Brechtova Jenny s Weillovou

hudbou byla moje první velká role na

západní scéně. V autě jsem zaslech-

la program o skladateli, hodně mě

také inspirovalo fantastické album

Neznámý Kurt Weill. Kabaret Wan-

ted, uváděný na jaře letošního roku

v pražské Lucerně, byl můj názor na

jeho dílo, nechtěla jsem nikoho na-

podobovat. Chtěla jsem prostě být

Pecková v řadě dalších interpretů…

AZlatá Pecka?

Pachatel se prý vrací na místo činu.

Já se vrátila z cest po světě do rodné

Chrudimi, abych založila festival. Na

jednom koncertu jsem řekla chrudim-

skému starostovi, že by tady byl dobrý

festival – jmenoval by se Zlatá Pecka.

Později jsem od něj dostala dotaz, co

s festivalem bude. Půjdeme do toho,

zněla moje odpověď. Osm dní v Chru-

dimi, kdy jsem byla permanentně na-

sazená na veřejnosti, mi dalo zabrat.

Ale měli jsme každý den „natřískáno“,

měli jsme úspěch! Každý z lidí, i těch,

co třeba operu nemusí, si tam na-

šel své: nejen operu, ale i happening,

koncert Spiritual kvintetu nebo módní

přehlídku Ivany Follové. Chtěla bych

dál v kostře projektu pokračovat, ná-

pad na druhý ročník už mám. Nějaká

léta to s mým jménem poběží, poku-

sím se tradici festivalu vystavět.

Na co upřete svou energii dál?

Na práci. Zpěvák o svých dalších

dnech ani sezonách nic moc neví.

Náš pracovní nástroj, hlasivky, je

velmi křehká věc. Mám ráda jeden

výrok z knihy Himmlerova kuchař-

ka: „Život se má honem pít, než vám

seberou skleničku.“ To je přesné,

musím pít teď, než mi „skleničku“

(tedy hlas) „seberou“.



Dagmar Pecková (*1961)

AbsolvovalaPražskou konzervatoř aoperní studium

vDrážďanech. Vystupuje na četných světových divadelních

ikoncertních pódiích, opakovaně také získala publikum na

prestižních hudebních festivalech. Vroce  obdržela

Cenu Thálievkategorii operaza roliCarmenvpražském

Národním divadle. Vposledních sezonách se plně věnuje

realizaci vlastních projektů.

Dagmar Pecková spolupracuje sKontem Bariéry, spolu

sdalšími zpěváky aherci nazpívala jeho současnou hymnu.

Je vdaná za německého hudebníka Klause Schiessera amá

dvě dospělé děti.

Světová

premiéra hry

Carmen Y Carmen

(zprava Bára

Hrzánová,

Dagmar Pecková,

Jan Jiráň)

Foto: CAMERATA, s.r.o.