Strana 11
Společenská
solidarita
Solidarita je projevem určité
společenské, někdy jen skupinové
sounáležitosti a z toho vyplývající
ochoty tomu druhému pomoci,
když to bude potřebovat. Nepřímo
je za touto solidaritou skryto
i vlastní očekávání, že budu-li
v obdobné, nežádoucí situaci já
sama, ti druzí zase pomohou mně.
Obvykle je solidarita spojena
s emotivním, citovým poutem,
nejen racionálním spojením.
Předpokladem je pocit
sounáležitosti, třeba na podkladě
stejného jazyka, stejného
zaměstnání nebo i stejného
prožitku či postižení.
Z různých historických příběhů
a románů známe situace, kdy
třeba ti, co vyhořeli, byli přijati
těmi, kterým se nic nestalo.
Obdobně vznikala solidarita
mezi příslušníky stejné profese,
tehdy cechu řemeslníků, ale
i vojáků ze stejného útvaru nebo
těch, kteří byli společně vysláni
do útoku. Proto filozof, později
jeden z prvních mluvčích Charty
77, profesor Jan Patočka psal
o solidaritě postižených, podobně
pronásledovaných. Tedy lidí, kteří
nebyli spojeni profesí, vzděláním
či zaměstnáním, ale byli postiženi
stejným či podobným útlakem ze
strany těch, kteří tehdy vládli, tedy
komunistickým režimem.
Když nebezpečí či ohrožení pomi-
nulo, často se v minulosti – a bude
tomu tak i v budoucnosti – tato
solidarita rozpadá. Lidé se začnou
diferencovat, ale i spojovat podle
jiných zájmů. Základní solidarita
lidských bytostí, v křesťanství
nazvaná láska k bližnímu, by ale
měla trvat i v době, kdy nikdo není
ohrožen, otřesen či pronásledo-
ván.
Autorka je socioložka,
členka rady Konta Bariéry.
SLOUPEK Jiřiny ŠIKLOVÉ
11
přišel kouzelník, přála bych si pár tý-
dnů třeba v kanadské divočině, sama
ve srubu, v úplném tichu a klidu. Ane-
bo aspoň najít jen jednoho, jednoho
člověka, připraveného pohlídat holky,
abych si mohla v klidu třeba sednout
do kavárny, zajít do kina, okouknout
zajímavý zápas v basketu.“
Ostrov se docela hezky proměnil
a mění. Už není zašmudlaným po-
hraničním městečkem. Mají tu dobře
známou nemocnici, vznikly nové
firmy, památky prokoukly a turis-
tů přibývá. Zkrátka moderní město.
Patří k modernosti i boj se samotou?
Bylo by obtížné najít dobrovolníky,
kteří by Martině pomohli? Bylo by
těžké, aby třeba studenti nebo zdatní
se nioři našli cestu do rodiny, která
nemá ani hlad, ani zimu, ani děra-
vou střechu nad hlavou, a přesto tiše
a nesměle volá o pomoc?
AUTO UŽ JEDE
Martina se obrátila na Konto Bariéry
s prosbou o pomoc. Do práce chodit
nemůže, z dávek hmotné nouze sice
pokryje základní potřeby, ale ta do-
prava… Příspěvek na mobilitu je čty-
ři sta korun. To nestačí, natož aby si
ušetřila na obyčejný vůz.
Podle posledních zpráv z Konta
Bariéry se její přání splní. Na čtyřech
kolech bude ona i dcery nejen mobil-
nější, ale ušetří se mnoho času. Obrat
v životě, který není k závidění? Snad,
ale ještě krásnější by bylo, kdyby no-
vým autem přijely ochotné, obětavé
a spolehlivé ruce připravené alespoň
občas nahradit Monice a Kateřině
mámu.
Žijeme v době, která přímo drnčí
informacemi ze všech stran. Umíme
léčit exotická onemocnění, umíme
zachraňovat dříve beznadějné pří-
pady, umíme si na sociální síti najít
přátele na druhé straně zeměkoule.
Umíme se také porozhlédnout po
nejbližším okolí a všimnout si lidí,
kteří nekřičí a nemávají rukama, jen
trochu smutnýma očima nás pro-
sí o trochu jistoty? Těžko říci, kolik
problémů si paní Martina v životě
zavinila třeba i sama, ale jedno je jis-
té: Její devítiletá těžká práce s posti-
ženými dcerami je dobrým svědec-
tvím, že ví, co je povinnost mámy.
Víme i my, co je povinnost každého
člověka, když někde v okolí žije ně-
jaká Monča a Kačka?
Martina je ukázkovým příkladem
osudů maminek s postiženými dětmi.
Péče jim zabírá tolik síly a času,
že na partnera už nezbývá.
A mnozí muži nevydrží.
Katce (v popředí)
jde škola trochu
lépe. I přes ty
diagnózy.