Můžeš

Čtení pro ty, kteří se nevzdávají. Už od roku 1992 je Můžeš svědkem změn, které doprovázely život nejen smyslově, mentálně či fyzicky handicapovaných lidí. Chceme inspirovat, pomáhat a rozsvěcovat na témata i souvislosti, které jinde nenajdete, přesto, že se týkají nás všech. Chceme také přibližovat oba světy –lidí s postižením a těch, kteří zatím žádné postižení nemají. Hranice je přeci velmi tenká – a přesto na sebe lidé z obou stran často nedohlédnou. Mnohdy se tak připravují o možnost si porozumět a možná udělat ten jeden krok navíc, jeden krok k lepšímu.

Strana 26

KULTURA / OPERNÍ PĚVKYNĚ DAGMAR PECKOVÁ

sama, nově nejen jako interpretka

– operní a činoherní, prosadila se

i v roli dramaturgyně, scenáristky

a historičky.

Je Beran, má své vize, které chce

uskutečnit. Znáte snad jinou osob-

nost, která by stála u kolébky no-

vého hudebního festivalu ve dvace-

titisícovém městě u nás? Nedávno

skončil jeho úspěšný první ročník.

Program slavné východočeské ro-

dačky (z Medlešic u Chrudimi) byl

postavený podle jejích přání a zálib

– od velkého koncertu přes módní

přehlídku, happening až po herec-

ký projev. Osobně se stává svědkem

něčeho nového, co už ze zasazené

„pecky“ zakořenilo a zůstává.

Znáte celý svět, žijete vNěmecku

ivČesku. Kde býváte vposlední

době víc?

Dneska jsem víc tady než tam. Mám

dvacetiletého syna a šestnáctiletou

dceru na samém okraji rodinné-

ho hnízda a soběstačného manžela,

který si umí uvařit. Rozhodla jsem

se dokázat světu, že kariéru lze ustát

i s dětmi. I když vím, že pokud jsem na

jevišti, něco nestíhám v životě a na-

opak… Je složité ve všem na jedničku

obstát. Oba s manželem už víme, že

přátelství dvou lidí, kteří spolu žijí, je

nade vše. Společně jsme si vybudova-

li pevné zázemí a je nám v něm dobře.

Začala jste vystupovat ve dvaceti

avpětatřiceti už byla vaše karié-

ra dobře založená, vjedné vaší

životní etapě ale přišlo „vyho-

ření“. Jste zpět, jakoby klidnější

aodpovědnější… Co způsobilo ten

zlom pravého Berana?

Vědomí, že je o mě zájem, byl pe-

kelný hnací motor. Myslela jsem si,

že s mou energií neexistuje nic, co

bych nezvládla! Ale dostala jsem se

do stavu únavy a vyčerpání. Hlasová

krize byla důsledkem psychiky, sláva

může jeden den být a druhý ne. Léčila

jsem se a pracovala s hlasem – mu-

sela jsem ho po krizi znovu postavit.

Zjistila jsem, že se můj „pracovní

nástroj“ zase objevuje v plné síle.

Někdy ve stejné době do mě vstou-

pila odpovědnost. Ale přiznávám, po

dávné bezstarostnosti se mi stýská.

Pocházíte z Medlešic u Chrudimi

stejně jako matka Emmy Destin-

nové. Po své mamince jste získala

svou energii ahudební talent?

Maminka měla podobnou životní

energii a své touhy po zpěvu pře-

nesla na mě. Měla nádherný hlas

a hodně mě v hudební cestě podpo-

rovala. Zažila mne na jevišti, to pro

ni jistě znamenalo pocit satisfakce.

Stala jsem se splněním jejích snů.

Ve Zlaté kapličce před vámi, po-

dobně jako před Emou Destinno-

vou, na začátku zavřeli dveře. Avy

jste se, podobně jako ona, brzy

prosadila vzahraničí. Považujete

zdnešního hlediska to negativní

rozhodnutí vlastně za pozitivní?

Jsem opravdu typický příklad toho,

že někdy bývá těžší prosadit se

doma. Moje dávná zásadní kolize

s dirigentem Zdeňkem Košlerem

byla kolizí dvou povah: člověka, kte-

rý chtěl mít moc a autoritu, a mne.

Já jsem si nenechala nic líbit, nikdy

jsem neuhnula ani o centimetr. Pan

dirigent mě v 80. letech vypoklon-

koval, prý jsem bez talentu. Ta chvíle

v Národním divadle byla pro mě pro-

pad, ale s pozitivními důsledky.

Můžete jmenovat některá setkání,

která pro vás znamenala oboha-

cení?

Jistě k nim patří hodiny strávené s mou

soukromou pedagožkou Antonií De-

nygrovou. V roce 1985, v zásadní

situaci v mé kariéře, konstatovala,

že nejsem soprán, ale mezzosoprán,

a naučila mě zpívat tenhle repertoár.

Esence jejích hodin ve mně pořád zů-

stává, uložená v hlavě a v mých hla-

sivkách. Ještě v NDR jsem se setkala

s Ruth Berghausovou. Tehdy se jed-

nalo o obsazení v Mozartově Così fan

tutte, kde jsem měla zpívat Dorabellu,

a Ruth jsem jednu árii vystřihla.

Jako první mi právě ona věštila

velkou profesní dráhu – také mě na

Aplaus

po zahajovacím

koncertu

Best of Carmen

v Chrudimi

Rozhodla jsem se dokázat světu,

že kariéru lze ustát i s dětmi.

I když vím, že pokud jsem na jevišti,

něco nestíhám v životě a naopak…

Foto: DANIEL JÄGER