Strana 20
20
můžeš / číslo 7–8 - 2014
Různých ovládacích
prvků je vmé lodi
sedmnáct, důležité jsou
ale jen čtyři.
PŘÍKLAD PRO OSTATNÍ
Text: ŠTĚPÁN BENEŠ
Foto: JAN ŠILPOCH
P
o úrazu si Daniel Bína říkal, že už
nikdy nebude dělat sport, u kterého
by mokl nebo mrzl. Dnes už se tomu
vozíčkář, který se odmala věnuje
sportovnímu jachtingu, směje. Ani
jedno z jeho přání se mu u tohoto sportu
totiž nevyplní: vlodi občas vzápalu boje
oumístění sedí po pás ve vodě, aaby nepro-
mrzl, musí se na každou jízdu nasoukat do
suchého neoprenu, obleku, který nosí potá-
pěči do studené vody.
Sjachtingem začal českobudějovický
rodák dávno před úrazem. Bylo mu zhruba
sedm, když začal srodiči na lodi brázdit Li-
penskou přehradu. Když očtyři roky později
dělal nábor jachtařský klub Koh-i-noor, byla
to jasná volba. Od roku 1982 závodil na lo-
dích juniorské třídy Cadet, později proháněl
po vodní hladině třídu Evropa. Vroce 1989
však přerušila jeho koníček na poměrně
dlouhou dobu havárie na motocyklu. Nevza-
la mu ho však úplně.
■ Vozíčkář Daniel Bína se věnuje vrcholovému jachtingu.
■ Skvělé výsledky slaví doma i vzahraničí.
■ Na závody jezdí v bezbariérovém karavanu.
Souboje
ve vlnách
VĚNOVAT SE JACHTINGU
lze i z invalidního vozíku, jak
dokazuje handicapovaný závodník
Daniel Bína. Jeho loď toho má za
sebou už hodně, doma i v zahraničí.