Můžeš

Čtení pro ty, kteří se nevzdávají. Už od roku 1992 je Můžeš svědkem změn, které doprovázely život nejen smyslově, mentálně či fyzicky handicapovaných lidí. Chceme inspirovat, pomáhat a rozsvěcovat na témata i souvislosti, které jinde nenajdete, přesto, že se týkají nás všech. Chceme také přibližovat oba světy –lidí s postižením a těch, kteří zatím žádné postižení nemají. Hranice je přeci velmi tenká – a přesto na sebe lidé z obou stran často nedohlédnou. Mnohdy se tak připravují o možnost si porozumět a možná udělat ten jeden krok navíc, jeden krok k lepšímu.

Strana 14

14

Text: ZDENĚK JIRKŮ

Foto: JAN ŠILPOCH

P

otkali se naakci Sportem proti han-

dicapu. Bohuslav už nějakou dobu

poúrazu navozíku, Gabriela prostě

angažovaná mladá žena. Potkali se

auž osm let jsou spolu. On učí nazá-

kladní škole, ona pracuje jako koordinátorka

zahraniční pomoci vjedné neziskové orga-

nizaci. Naotázku, jak dlouho trvalo, než se

smířila sjeho vozíkem, odpovídá: „Ani chvil-

ku, ani jsem to nevnímala adodnes nevní-

mám. Strach znašeho vztahu jsem neměla.

Vlastně jsem se trochu bála abojím, abychom

dokázali společně vychovat aposlat doživota

naši Amálku, aby byl manžel vrámci mož-

ností zdravý atrochu se šetřil.“ Co ztěchto

přání bude splnitelné? Poslední těžko.

Neúnavný Bohuslav je nejen fandou své

kantořiny, ale také předsedou Sportovního

klubu vozíčkářů Praha, aktivním účastní-

kem každého sportování lidí spostižením.

Když se měl rozhodnout, zda založí rodinu,

sice mu srdce bojovníka radilo neváhat, ale

jistý strach, třeba zpřijetí uGábininých ro-

dičů, nezapírá. Jenomže: „Když jsem knim

přišel poprvé, měl jsem pocit, že mě hodnotí

jako normálního nápadníka, anikdy potom

mi ani vnáznaku nedali najevo, že můj vo-

zík je nějaké minus. Měl jsem štěstí…“

Těžké chvilky

Rozhodnutí oAmálce bylo docela přiroze-

ným vyústěním jejich vztahu. Ale, atady už

bylo postižení překážkou, bez asistované

reprodukce to nešlo. Právě tato nejednodu-

chá procedura možná přispěla kvážnému

autoimunitnímu onemocnění nastávající

maminky. Dlouho, dlouho čekala vnemoc-

nici naporod. Přišel trochu dřív, atak obě

– maminka vjednom zařízení, Amálka jinde

vinkubátoru – začínaly nový čas vesvém

životě docela netypicky.

Bohuslav, zvyklý bojovat ačelit každé

špatné zprávě novou aktivitou, musel čekat.

Nemá rád chlácholení ani samaritánství.

Proto si váží isvých rodičů, kteří tenkrát –

ostatně jako vždy – stáli při něm, ale nikdy

se spomocí nevnucují, nikdy lítostivě neho-

řekují nad svým synem ijeho životem.

Malý človíček se vrátil domů zatím bez

maminky aspolehlivě nastoupily babičky.

můžeš / číslo 7–8 - 2014

14

TÉMA: Partnerské vztahy lidí spostižením

■ Když je postižení pro nejbližší neviditelné.

■ Babičky a dědečkové se povedli. Také ničeho nelitují.

■ Vozík jako pomůcka při výuce geometrie.

Pohádkový?

Ne, obyčejný příběh

IDYLA? Spíš každodenní radost z fungující rodiny.