Můžeš

Čtení pro ty, kteří se nevzdávají. Už od roku 1992 je Můžeš svědkem změn, které doprovázely život nejen smyslově, mentálně či fyzicky handicapovaných lidí. Chceme inspirovat, pomáhat a rozsvěcovat na témata i souvislosti, které jinde nenajdete, přesto, že se týkají nás všech. Chceme také přibližovat oba světy –lidí s postižením a těch, kteří zatím žádné postižení nemají. Hranice je přeci velmi tenká – a přesto na sebe lidé z obou stran často nedohlédnou. Mnohdy se tak připravují o možnost si porozumět a možná udělat ten jeden krok navíc, jeden krok k lepšímu.

Strana 61

61

slastně povalují naplážích, nebo alespoň

nazahradách svých chalup. Klára má

mnoho neuvěřitelných příběhů: „Zavolá

nám osmdesátiletá paní, že stojí nasilni-

ci zamalým městem, kde si byla koupit

nutné léky. Jenomže nevěděla, že zdražily.

Vlékárně sice zaplatila, ale zbyly jí tři

koruny. Takže naautobus dosvé vesnice

nemá azkouší stopovat. Je tak bezradná,

že se ptá, jestli není lepší jít pěšky. Když se

zeptáme, kolik je to kilometrů, řekne jen:

patnáct. Co když to nedojdu?“

Letní trápení seniorů nemá zdroj jen

vnízkých důchodech. Naše společnost je

zvyklá, že prázdniny platí nejen pro školy,

ale také pro kulturní instituce, kluby, ně-

které neziskovky, zkrátka čas lenošení aod-

počinku si dopřává třeba ijindy fungující

infrastruktura služeb, sociální nevyjímaje.

Málo si totiž uvědomujeme, že návštěva

osvědčeného lékaře, dobře známé reha-

bilitace, seniorského představení vkině,

přednášky populárního odborníka atd. je

zároveň skvělá příležitost kobyčejnému

lidskému kontaktu, kporadě sostatními,

kodlehčení vlastní duši.

Nepřekážej, bábo!

Paní Kamila, jejíž jméno nesmíme kvůli

anonymitě zveřejnit, nás pozvala napra-

videlné čtvrteční setkání doseniorského

klubu vPraze. Zatímco vsále se řešila

bezpečnost starších občanů apolicisté

názorně ukazovali triky afinty podvod-

níků, vpředsálí jsme si špitali avelkou

prosklenou stěnou pozorovali její kama-

rádky.

„Tak tamhleta sčervenými vlasy je

Jiřina. Mistr světa vkanastě. Ale naléto

odjíždí nachalupu. Ta vzeleném svetru

je Marie, bývalá učitelka. Bezvadná baba,

umí spravit ipojistky. Ale má ještě manže-

la, celé prázdniny courají popříbuzných

naSlovensku. Vedle sedí Karlička. Ona je

trochu morous, ale má bohaté děti. Každý

rok jí zaplatí včervenci nebo srpnu měsíc

vlázních. Ty ostatní moc neznám, takhle

večtyřech se přes rok scházíme tady

akaždé pondělí vkavárně nadrbech.“ Ka-

mila neskrývá velký problém – pooperaci

endoprotézy dost špatně chodí, aani berle

jí moc jistoty nedávají.

Děti má vzahraničí, dokonce zavelkou

louží. Takže sice zvládla iinternet, ale

každodenní povinnosti ji trápí. Apostupně

iděsí: „Minulý týden jsem zažila vsamo-

obsluze strašnou věc. Vybírala jsem nějaké

ovoce, když přijela prodavačka svozíkem

plným krabic. Nemohla se kolem mě pro-

táhnout ajá nestačila uhnout, jedna berle

mi upadla, vjela pod regál anějak se tam

zašprajcovala. Nemohla jsem nic dělat…

aona, taková hezká paní, mi povídá – pro-

boha, jak dlouho tady budete zaclánět? Za-

sr..í důchodci! Ato jich má ještě přibejvat!“

Paní Kamila se zaslzy nestydí. Chvilku

ještě povzlykává, apak dodá: „Mohla bych

si objednat nákupy domů, nějaké peníze

ještě mám. Ale to bych pak už vůbec nevy-

strčila nos.“ Klára si vyslechne příběh Ka-

mily avážně pokývá hlavou. Zkaždodenní

práce ví, že senioři jsou vnaší společnosti

bohužel také obklopeni drobnou ivelkou

krutostí. Prostředí zaměřené navýkon

aúspěch přímo nesnáší pomalé, nerozhod-

né ašpatně zorientované občany, nechápe,

proč jsou takoví, apříčinu vidí vnich.

Psycholožka linky seniorů řekne strašné

číslo: „ Zatři roky jsem vyslechla desítky

starších lidí, kteří už nemohli dál anetajili

se předsevzetím dobrovolně odejít ze živo-

ta. Děláme všechno, abychom jim pomohli.

Veskutečnosti ani ovšech nevíme. Úspěšní

sebevrazi už totiž nevolají…“

Kde začíná člověk

Svět našich seniorů není jednobarevný.

Mnozí ivosmdesátce sportují, cestují,

vzdělávají se, dokonce se ižení avdávají.

Mnohé záleží najejich rodinách, prostředí,

financích izkušenostech akontaktech ze

života. Mnohé také záleží nakonkrétní

atmosféře vmístě jejich bydliště. Některé

samosprávy přesně plní předpisy sociální

politiky akdykoli prokážou, že pomáhají

seniorům správně aspravedlivě – podle

tabulek.

Jinde už pochopili, že žádný zákon

nevystihne jedinečný osud ajeho obtíže.

Tak alespoň pomáhají „svým“ neziskov-

kám rozvíjet seniorské aktivity. Stárnoucí

česká společnost zatím nemůže být pyšná

naspolečenské postavení seniorů. Zatím

se prosazuje úřední aúřednický přístup,

který nezná slova šikana, hrubost, nevlídné

prostředí nebo výsměch stáří. Ikdyby se

stal zázrak ahospodářský růst unás dosáhl

20 % ročně, bude to kničemu, pokud

inadcházející léto budou paní Kamila, pan

Vlastislav atisíce dalších trávit osaměle

zazdmi svých bytů. Nezemřou, ale je to

ještě lidský život?



můžeš / číslo 7–8 - 2014

Co je o.p.s. Elpida

Moderní vzdělávací aspolečenské centrum

seniorů. Nejen pro Prahu. Pořádá nejrůznější

kurzy, vzdělávací aktivity akontaktní

akce pro seniory. Počítačovými kurzy tu

prošlo už  frekventantů. Jedno

znejvýznamnějších seniorských středisek

vČR.

Co je projekt SENSEN

Rozsáhlý program Nadace Charty  pro

seniory. Nyní sdružuje na klubů vcelé

republice. Soustřeďuje se naaktivní,

samostatné aangažované spoluobčany,

kteří ivpokročilejším věku chtějí být

subjektem svého života, nikoli objektem

péče jiných. Více nawww.sensen.cz.

info

KONEC ŽIVOTA může být důstojný. Ale komu na tom záleží...

ČASOPIS PRO TY, KTEŘÍ SE NEVZDÁVAJÍ