Strana 17
můžeš / číslo 7–8 - 2014
17
Navozíku asperspektivou nepoužitelných
nohou pro zbytek života. Pro jeho rodiče
to však byla jen docela malá komplikace,
podnech strachu se otevíral nový prostor
pro společný život celé rodiny. Syn navozí-
ku? To zvládneme!
Bezbariérové úpravy vdomě, rychlá do-
mluva se školou, která instalovala plošinu
apacientovu třídu vstřícně přeložila dopří-
zemí, nový časový režim, pomoc při dohá-
nění učiva, hledání nových zájmů akoníčků
pro kluka, kterému slouží kolečka místo
nohou. Ale nahandbiku přece jezdit může,
plavat může, florbal hrát může… Když mají
rodiče čas, energii atrpělivost. Simona
sIvanem mají toho všeho narozdávání.
Samozřejmě se museli naučit hodně nového
atrochu svůj život proměnit. Ovšem když je
otec úspěšný vzaměstnání amá idalší pod-
nikatelské aktivity, když pomohou babičky
idědečkové, když se dotýmu skvěle zapojí
istarší sestra, pak nepřijde ani strach ze zítř-
ka, ani lomení rukama nad nespravedlivým
osudem.
Ivánek žije, dobře se učí asám říká: „Já
to jako nějakou tragédii neberu, prostě stalo
se. Chtěl bych se dostat nasportovní gymná-
zium aještě líp plavat. Zkusím být opravdu
dobrý, nejlepší…“ Sportovní gymnázium
navozíku? Nepřehánějí to rodiče? Vneda-
lekých Českých Budějovicích je proslavené
gymnázium pro mimořádně talentované
Ivan starší poznal díky svým aktivitám
kolem sportu postižených bezprostřední
skutečnost: „Celý systém je nepružný, ne-
umí pomoc dobře přizpůsobit konkrétnímu
člověku. Znám kluky, kteří by potřebovali
větší podporu, sami si poradit neumějí.
Ivánek má kamaráda, který je úspěšným
manažerem venergetické společnosti. Ale
kolik dalších nato má schopnosti? Ataké
musejí žít… Chtěli by pracovat, chtěli by se
trošku uplatnit, ale nemají šanci.“ Amamin-
ka Simona dodává: „Apřestože se hodně
zlepšilo, všimněte si, kolik ještě je pro vozíč-
káře, ale ipro maminky skočárkem, bariér.
Nic zvláštního se nestalo?
Přitom společnost stárne aseniorů spohy-
bovými problémy bude víc avíc. Takže my
jsme si zatím dokázali poradit snad se vším,
ale někteří jiní…“
Tito lidé jen obtížně odpovídají naotáz-
ku, co se vlastně unich vposledních letech
stalo. Pokrátkém váhání nakonec jen zavrtí
hlavou: „ Nic tak zvláštního. Jen toho tro-
chu víc víme onemocech, ovozíčkářích,
osportu postižených… Ataké osobě.
Nejdůležitější bude, aby klukovi zůstal ten
skvělý pohled naživot. Nefňuká anebojí se
budoucnosti. My bychom mu to ani nedovo-
lili.“ Amoderně zastřižený budoucí soudce
nebo advokát se narodiče uznale podívá
apřidá: „Já to beru.“
děti avjeho názvu je i„olympijských na-
dějí“. Atam by dnešní osmák rád zamířil.
Akdyž to vyjde, pak inastudium práv.
Tatínek se mým otázkám nediví – ze svých
aktivit pro postižené sportovce dobře zná
nedůvěru askepsi nás, tzv. zdravých. „Když
se bude dál dobře učit, bude asi první vozíč-
kář nasportovní střední škole. Atřeba ita
paralympijská medaile zacinká. Jenom ještě
nevíme, vkteré disciplíně.“
Jeho syn si totiž vposlední době oblíbil
ilyžování namonoski. Mimochodem, právě
sbírka Konta Bariéry naiDnes.cz pomohla
kpořízení opravdu dobré „monolyže“, kte-
rou sportovec už dobře ovládá. Nové zážitky
nasvazích možná inspirovaly rodiče kdalší
aktivitě – pomoci více otevřít Šumavu posti-
ženým. Zkrátka vtéto rodině nesmíte pobý-
vat dlouho, hned by vás zapojili…
My si pomůžeme, ale…
Nestávalovi si dobře uvědomují společenské
souvislosti Ivánkova postižení. Čím více oce-
ňují pomoc školy ipochopení úplně nezná-
mých lidí, tím kritičtěji se dívají nanecitlivost
anepružnost našeho sociálního systému.
Já to jako nějakou
tragédii neberu, prostě
stalo se. Chtěl bych se
dostat nasportovní
gymnázium aještě
líp plavat. Zkusím
být opravdu dobrý,
nejlepší…
BRILANTNÍ
JÍZDA
na monoski.
Další oblíbený
sport.
PŘES VŠECHNA PROTIVENSTVÍ
se mladý muž dobře učí.
I díky pěknému zázemí.
ČASOPIS PRO TY, KTEŘÍ SE NEVZDÁVAJÍ