Můžeš

Čtení pro ty, kteří se nevzdávají. Už od roku 1992 je Můžeš svědkem změn, které doprovázely život nejen smyslově, mentálně či fyzicky handicapovaných lidí. Chceme inspirovat, pomáhat a rozsvěcovat na témata i souvislosti, které jinde nenajdete, přesto, že se týkají nás všech. Chceme také přibližovat oba světy –lidí s postižením a těch, kteří zatím žádné postižení nemají. Hranice je přeci velmi tenká – a přesto na sebe lidé z obou stran často nedohlédnou. Mnohdy se tak připravují o možnost si porozumět a možná udělat ten jeden krok navíc, jeden krok k lepšímu.

Strana 31

31

můžeš / číslo 7–8 - 2014

Když jste postižený,

lidé mají pocit, že jste

méně nebezpeční,

neškodní, třeba

islušnější. Zároveň je

vaše odlišnost trochu

znervózňuje, aproto si

myslím, že mi víc dovolí.

ČASOPIS PRO TY, KTEŘÍ SE NEVZDÁVAJÍ

Vdobrém slova smyslu Bohdanovi sebevě-

domí zůstalo. Určitě nemluvím suťápnutým

tichošlápkem. Vtipkuje, je uvolněný, ale

přitom ověcech přemýšlí. Nechce dávat

naučené odpovědi.

„Porevoluci už jsem chodil naběžnou

základku. Postupně jsem nabyl přesvědčení,

že člověk má takový život, jak si ho sám na-

staví. Typický názor člověka, co nemá pro-

blémy. Když jsem podvaceti letech potkal

kluka, který byl vdětství vlepší kondici než

já, ateď byl úplně paralyzovaný, moje krédo

dostalo značné trhliny. Některé věci prostě

neovlivníme. Ataké jsem si uvědomil, že

jsem teď vesvých třiceti asi navrcholu fyzic-

kých sil. Že už to asi lepší nebude amožná

začnu sklízet, co jsem zasel. Tedy následky

toho, že jsem se úplně vykašlal nanějakou

péči osvé tělo, rehabilitaci atd. Žiju zhýra-

lým životem umělce navolné noze,“ směje

se, ale vjádru je cítit, že to myslí vážně.

Vrežisérské práci ho prý dětská mozková

obrna nijak nelimituje, respektive zná své

limity, tak naně nenaráží. Ale jistého vlivu

nasvoji práci si přece jen všiml. „Když jste

postižený, lidé mají pocit, že jste méně ne-

bezpeční, neškodní, třeba islušnější. Zároveň

je vaše odlišnost trochu znervózňuje, aproto

si myslím, že mi víc dovolí. Berou to trochu

jako charitu – necháme to toho chudáčka

natočit, aby měl radost. Skvěle se zatenhle

štít schováte. Avpřípadě Show! fungoval

ještě jeden efekt. Pro ty náctileté holčičky byli

hvězdami ostatní členové mého štábu. Já pro

ně nebyl objekt pubertálního obdivu,“ říká

snadhledem mladý muž, který jinak určitě

nemá problémy získat sympatie dívek ažen.

Oosobním životě moc prozradit nechce, ale

nepopírá, že je šťastně zadaný. Aikdyž to

není důležité, dodejme pro zajímavost, že

přítelkyně žádné postižení nemá.

Lítost je patologická

Bohdana dost popouzí způsob, jakým jsou

lidé spostižením prezentováni. „Zmého

pohledu je tzv. korektnost paralyzující. Když

nechci ublížit, tak je nekorektnost vpořád-

ku. Vím, že marketingově funguje soucit.

Také vsobě mám tu výchovu klítosti (podle

mnohých rozuměj keslušnosti). Ale to je pa-

tologické. Musíme reformovat myšlení lidí.

Všichni fungujeme skrze nápodobu. Když

mě někdo bude nálepkovat jako chudáka,

kterému něco nepůjde, přijmu tuto roli.

To odmítám! Když to jen trochu jde, měl

by člověk žít co nejnormálněji. Například

běžná škola podle mého názoru motivuje

daleko víc než speciální. Určitě to platí ulidí

snormálním IQ. Bezohledný přístup okolí

člověka posune dál než opečovávání. Ikdyž

pochopitelně všechno má své meze.“

Podle Bohdana Bláhovce není vina

nastraně lidí spostižením, když očekávají

odvšech všechno. „Nejsou strůjci tohoto

konceptu. Sama společnost je učí takto mys-

let. Ti bez postižení jsou rádi, že je natom

někdo hůř aoni se mají lépe. Příspěvkem

nabezmocné si vykoupíš svědomí aještě

máš radost. Moje slova se leckomu nemusejí

líbit, ale já jdu rád proti zdi. Jsem exhibi-

cionista ahned prvním slovem chci bořit

nějaký názor omně. Stejně tak by se mi líbi-

lo zbořit pokřivené nahlížení nalidi sposti-

žením. Vlastně už jen to, že se bavíme zvlášť

natohle téma pro specializovaný časopis, je

trochu ujeté. Chceme bojovat zaplnohod-

notné přijetí postižených dospolečnosti,

ovšem zároveň takhle zdůrazňujeme jejich

odlišnost. Dnes už to mám trochu víc srov-

nané, ale před pár lety bych takový rozhovor

odmítl jako nesmyslný.“ 

BOHDAN

BLÁHOVEC

je sympaťák,

který nemá rád

uhlazenost, soucit

a korektnost. Humor

a kontroverze jsou

mu bližší.

Není bez zajímavosti, že výjimečné případy obecně známých lidí

spostižením se týkají především osobností poúrazu.

Tedy těch, kteří se vesvém oboru prosadili ještě jako zdraví.