Můžeš

Čtení pro ty, kteří se nevzdávají. Už od roku 1992 je Můžeš svědkem změn, které doprovázely život nejen smyslově, mentálně či fyzicky handicapovaných lidí. Chceme inspirovat, pomáhat a rozsvěcovat na témata i souvislosti, které jinde nenajdete, přesto, že se týkají nás všech. Chceme také přibližovat oba světy –lidí s postižením a těch, kteří zatím žádné postižení nemají. Hranice je přeci velmi tenká – a přesto na sebe lidé z obou stran často nedohlédnou. Mnohdy se tak připravují o možnost si porozumět a možná udělat ten jeden krok navíc, jeden krok k lepšímu.

Strana 55

Chvíle pohody

Opět se vrátím kživé fotografii. Myslím,

že vtéto podobě nám slouží nejlépe,

když zachycuje tváře aživot lidí, kteří

jsou nám milí. Irena Vagenknechtová

poslala do fotogalerie Můžeš.cz celou

sérii otom, jak byl Honzík ve Stromovce

aubabičky. Projel se historickou tram-

vají, viděl kačeny aslepice. Nic světobor-

ného? Ale je to skvělé, je to jeden zkrás-

ných dnů, na které se bude vzpomínat.

Na fotkách se mi líbí, že zabírají to, co

mají, anení na nich nic zbytečného. Šlo

se tak blízko, aby motiv zabral větší část

obrázku. Tahle fotka má smysl, protože

je na ní Honzík dost velký. Kdyby se to

fotilo ze vzdálenosti pěti metrů, byl by

tam stůl adům achlapec by měl hlavič-

ku jak hrášek.

Také fotka od Anety Šírové zachycuje

výlet, tentokrát do Adršpašských skal.

Itato fotka je dobře uspořádaná. Velmi

často fotíme něco ve stylu „já aKarl-

štejn“. Je dobré – jako je to zde – posta-

vu neumístit doprostřed, ale do levého

nebo pravého pruhu, přičemž směr

pohledu by měl být dovnitř obrázku.

Vodopád je vpozadí dobře vidět. Já

bych tedy šel ještě oněco blíž, držím se

zásady, že to důležité, ato je vždycky

člověk, by mělo zaujímat aspoň třetinu

plochy obrazu.

Fotky Jindřicha Jonáka také vznikly na

výletě, bylo to do České Kanady, tedy

do kraje kolem Jindřichova Hradce.

Autor tam fotil muflony abizony. Měl

smůlu na počasí, ale to je kříž cestovní

fotografie – počasí si nedá poroučet.

Fotil ibizony za plotem. Tohle focení za

plotem… Když to jde, zkuste jít co nejblíž

kplotu. Někdy se dá dát objektiv koku

plotu apak je vyhráno. Někdy to nejde.

Pak – pokud to váš aparát umí – si dejte

program A(někdy to bývá Av) aclonu

otevřete na nejmenší číslo. Ajděte kplotu

co nejblíž. Oka pak budou rozmazaná

améně rozeznatelná.

Zpřírody poslala moc hezké dvě

fotky Kristina Škvorová. Tahle je „před

bouřkou“. Všimněte si, že horizont,

tedy předěl žlutého pole astromů, je

ve vodorovné třetině. To je správné,

takto je obraz dobře členěný. Kdyby to

probíhalo prostředkem, působilo by to

ošklivě, staticky.

Hezky rozčleněná je iposlední ukázka,

je od Míry Sochora. Tady je pěkné, že

břeh není zabrán rovně, že je šikmý, to

dává obrázku dynamiku. Vpředu je stín,

to zase dělá na obraze pocit hloubky,

prostoru. No avoda… Ta budí chuť do

ní skočit. Přeji krásné léto! 

Autor je novinář aspisovatel.

SLOUPEK

Ondřeje NEFFA

55

můžeš / číslo 7–8 - 2014

Vážené čtenářky, vážení čtenáři,

děkujeme, že posíláte snímky dorubriky Vaše fotografie naadresu www.muzes.cz.

Jsou zde každému knahlédnutí aOndřej Neff znich pravidelně vybírá ty nejlepší.

Ty pak otiskujeme aautoři dostanou honorář.

Prázdninový čas je vždy plný příležitostí kzajímavým snímkům, atak jej využijte.

Snímky prosím posílejte co největší. Přeji vám dobré světlo.



(jš)

IRENA VAGENKNECHTOVÁ

JINDŘICH JONÁK

ČASOPIS PRO TY, KTEŘÍ SE NEVZDÁVAJÍ