Můžeš

Čtení pro ty, kteří se nevzdávají. Už od roku 1992 je Můžeš svědkem změn, které doprovázely život nejen smyslově, mentálně či fyzicky handicapovaných lidí. Chceme inspirovat, pomáhat a rozsvěcovat na témata i souvislosti, které jinde nenajdete, přesto, že se týkají nás všech. Chceme také přibližovat oba světy –lidí s postižením a těch, kteří zatím žádné postižení nemají. Hranice je přeci velmi tenká – a přesto na sebe lidé z obou stran často nedohlédnou. Mnohdy se tak připravují o možnost si porozumět a možná udělat ten jeden krok navíc, jeden krok k lepšímu.

Strana 24

24

můžeš / číslo 7–8 - 2014

AUTISTÉ VZAHRANIČÍ

Text: ZDENĚK JIRKŮ

Foto: JAN ŠILPOCH

R

odičů, jejichž dětem přinesl osud

vážné postižení, jsou unás statisíce.

Většinou se chovají statečně asna-

ží se nejen pomáhat, ale často se

sdružují dospolečenství, která jim

mohou být větší oporou iúlevou vtěžkém

životě. Protože ikdyž budete miliardářem,

neřešitelné postižení vašeho dítěte vás

stejně bude vysávat, znovu aznovu vracet

kestejným otázkám, možná ksebeobviňo-

vání, možná knenávisti klidem se zdravými

potomky.

Kdo to nezažil, stejně nepochopí, jak se

vtak strašné situaci může najít včlověku

ještě síla pomáhat jiným, snímat znich na-

hromaděnou vrstvu neštěstí abeznaděje.

Vnaší zemi jsou to nejčastěji maminky, kte-

ré se rozhodnou postavit se světu anahlas

říci: Pojďme si nejen pomáhat, ale také se

něco naučit, změnit se, abychom byly plat-

nější. Taková je iJana Hubová zBrna, matka

dvacetileté Katky sautismem.

Kdo je orientador?

Nejrůznější sdružení aspolky pro sociální

práci apomoc máme vkaždém městě. Ale

společnost, která by se pustila dovzdělávání

anabídla místo péče opostižené především

informace aznalosti pro jejich rodiče acelé

okolí, ta je doslova bílou vránou. Jana

Hubová založila Vzdělávání, s. r. o., aby

pomohla všem, kteří se chtějí starat lépe,

užitečněji, kvalifikovaněji. Ahned se roz-

máchla přímo naevropském plátně – dala

dohromady efektivní spolupráci sThe Irish

Society for Autism (padesát let zkušeností

stímto postižením) ašpanělskou Autismo

Burgos (třicet let zkušeností). Mimochodem

– unás byla tato diagnóza uznána až vroce

1994. Přitom jí trpí každý stý člověk. Dnes

se tedy tito tři partneři podílejí naunikát-

ním projektu Pojďme dotoho společně II.

Hlavní téma? Dosáhnout adekvátního vzdě-

lání aintegrace. Využít služby, podpůrné

aktivity asmysluplně trávit volný čas. Zvolit

formu bydlení namíru svým potřebám

aschopnostem. Najít pracovní uplatnění,

získat motivaci kpráci.

Zní to až vědecky? Proč ne, když

praktické poznatky ze zahraničí jsou jak

šité nanaši situaci? VeŠpanělsku přišli

sklíčovým opatřením – zavedli dokaždo-

denní praxe orientadora. Kdo to je? Unás

bychom řekli speciální pedagog, ale to by

nebylo všechno. Orientador provází dítě už

odškolky, vzemi zaPyrenejemi nastupuje

malý žáček sautismem vždy doběžné ma-

teřinky. Až tam se rozhoduje, zda zvládne

integraci nebo potřebuje speciální školu.

Hodnotí se pocelou dobu školní docházky.

Nejen vzdělávání, ale iživot aproblémy

rodiny, sociální souvislosti, míra veřejné

podpory. Zkrátka orientador je dobře

orientován vcelém životě dítěte irodičů.

Nementoruje, opravdu radí ahledá pomoc.

■ Mezinárodní zkušenosti aktivních maminek.

■ Porucha autistického spektra nemusí být prokletí.

■ Může být inaše praxe jiná?

Vykoukněme

přes plot

JANA HUBOVÁ se v zahraničí učí nejen o nových formách péče,

ale také o nových cestách, jak čelit nepochopení.