Můžeš

Čtení pro ty, kteří se nevzdávají. Už od roku 1992 je Můžeš svědkem změn, které doprovázely život nejen smyslově, mentálně či fyzicky handicapovaných lidí. Chceme inspirovat, pomáhat a rozsvěcovat na témata i souvislosti, které jinde nenajdete, přesto, že se týkají nás všech. Chceme také přibližovat oba světy –lidí s postižením a těch, kteří zatím žádné postižení nemají. Hranice je přeci velmi tenká – a přesto na sebe lidé z obou stran často nedohlédnou. Mnohdy se tak připravují o možnost si porozumět a možná udělat ten jeden krok navíc, jeden krok k lepšímu.

Strana 13

13

můžeš / číslo 7–8 - 2014

ČASOPIS PRO TY, KTEŘÍ SE NEVZDÁVAJÍ

Je to

olidech

Partnerské vztahy… Tentokrát si Můžeš

zvolilo opravdu složité téma. Tímto pro-

blémem se zabývají manželské poradny

apsychologové nacelém světě. Apráce

měli, mají abudou mít stále dost. Při-

znám se, že nevím, proč rozlišovat vztahy

mezi zdravými ahandicapovanými

nebo mezi zdravým ahandicapovaným

partnerem.

Každý dobrý vztah se zakládá naúctě

jednoho kdruhému, navzájemném

respektu, nadůvěře amnoha dalších

činitelích. Brát handicap jako určitou

komplikaci vevztahu mi nepřipadá úplně

logické. Proč by vztahy handicapovaných

měly být jiné? Včem? Vtom, že jeden

nebo oba jezdí nebo pajdají nebo nevidí

nebo neslyší?

Možná by bylo zajímavé udělat průzkum,

kolik zdravých manželství se rozvedlo

akolik jich bylo vesmíšeném manželství

nebo přímo vmanželství, kde oba partne-

ři mají nějaký handicap. Možná bychom

byli překvapeni, nevím.

Mou oblíbenou větou, která hodnotí

mezilidské vztahy obecně, je, že vše je

olidech. Atato věta podle mě platí ipro

partnerské vztahy. Mé první manželství

se rozpadlo zvíce důvodů, ale jedním

znich bylo ito, že jsem měla před

operací, ukteré se tušilo, že nějaký ten

handicap přijde. Nyní jsem se svým

druhým mužem již dvacet čtyři let,

podotýkám, že se zdravým, aněkdy si

říkáme, že to snad ani není možné, že

špatně počítáme, že to nemůže být tak

dlouho. Ale pak se podíváme nanaši

již dospělou dceru auvědomíme si, že

kalendář nelže.

Nevím, čím to je, že jsme spolu stále šťast-

ni, že spolu vycházíme, že se dokážeme

vtěžkých chvílích podržet. Možná je to

díky tomu, co jsem již uvedla. Jeden dru-

hého si vážíme arespektujeme se. Také

je důležité nebrat se příliš vážně, umět se

zasmát sám sobě apřiznat, že teď jsem

zrovna nebodoval.

Neříkám, že někdy nedojde kbouřce, to

by ani nebylo normální, kdyby tomu bylo

jinak. Zjistila jsem, že partnerské hádky

jsou většinou omaličkostech, ba dokonce

ohloupostech.

Ovážných adůležitých věcech se lidé ne-

hádají. Ty se snaží řešit. Důležité je rychle

zapomenout ty malichernosti, které spor

způsobily, ajiž se jimi nezabývat, nebo

ještě lépe – zasmát se jim.



Autorka je senátorka.

SLOUPEK

Daniely FILIPIOVÉ

❛ Aktuální informace pro osoby spostižením.

❛ Inzerce zaměstnání,

seznámení aprodej či nákup pomůcek

pro lidi shandicapem.

❛ Archiv článků.

❛ Fotografická soutěž vrubrice Vaše fotografie.

❛ Videa afotografie ze zajímavých akcí.

❛ www.muzes.cz mohou číst inevidomí

aslabozrací!

ZAJÍMAVÉ ČTENÍ PRO HLAVU ISRDCE!

Informace, servis.

Čtěte Můžeš nawww.muzes.cz.

Člověk, který není

společností brán

rovnocenně, je vděčný

zakaždý zájem svého

okolí. Azneužívání své

osoby pak nevidí nebo

toleruje. Markéta našla

dost síly asebevědomí

situaci řešit.

Štěstí nadruhý pokus

Díky zmíněnému filmu se vlastně seznámila

ise svým nynějším mužem. „Chodil předná-

šet onáboženství doliberecké Jedličkárny,

kam chodili mí přátelé zNevítaných. Přes ně

jsme se seznámili. On si totiž některé znich

vzal ksobě dorodiny. Tehdy byl však ještě

ženatý se svojí první ženou, aikdyž mezi

námi přeskočila jiskra, nikdy by mě nenapa-

dalo rozbíjet mu vztah. Jejich manželství se

rozpadlo zúplně jiných důvodů,“ popisuje

Markéta.

Když se tedy nakonec dali dohromady,

byla to tentokrát podle Markéty ta pravá lás-

ka. „Vtomhle případě jsem si připadala jako

včervené knihovně. Sprvním manželstvím

se to vůbec nedá srovnat. Smým nynějším

mužem mě opravdu bodlo usrdce akolena

se obrazně podlomila.“ Mimochodem ty

nohy se svěkem podlomily idoopravdy

aMarkéta dnes už jezdí hlavně navozíku.

Ale to je spíš šibeniční humor, který jí není

vůbec cizí.

Dnes bydlí Markéta srodinou mezi

Ostravou aOpavou, kam se před devíti lety

přestěhovala zPrahy. Sdruhým mužem má

sedmiletého Patrika akromě toho vyvdala

ještě pět dalších potomků. Někteří už jsou

dospělí abydlí jinde. Doma mají veselo.

Aikdyž napočítáte hodně dětí apadla zmín-

ka onáboženství, nejsou typickou křesťan-

skou rodinou. „Jsme věřící, ale dokostela

nechodíme. Já byla vždycky pankáč sčernou

koženou bundou amake-upem. Ty pánbíč-

kářské zakřiknuté holky vdlouhých sukních

mě vždycky spíš provokovaly.“

Podle Markéty určitě nehrozí, že by si

ji nynější muž vzal znějakého falešného

soucitu. Odhodlaně ktomu říká: „Nikdy, ani

teď, ani před tím, jsem necítila nějakou pod-

řízenost. Nebudu se před nikým ponižovat

apodceňovat. Nejsem žádná chudinka. Jsem

přece normální, jen mi chybí kus těla.“

