Můžeš

Čtení pro ty, kteří se nevzdávají. Už od roku 1992 je Můžeš svědkem změn, které doprovázely život nejen smyslově, mentálně či fyzicky handicapovaných lidí. Chceme inspirovat, pomáhat a rozsvěcovat na témata i souvislosti, které jinde nenajdete, přesto, že se týkají nás všech. Chceme také přibližovat oba světy –lidí s postižením a těch, kteří zatím žádné postižení nemají. Hranice je přeci velmi tenká – a přesto na sebe lidé z obou stran často nedohlédnou. Mnohdy se tak připravují o možnost si porozumět a možná udělat ten jeden krok navíc, jeden krok k lepšímu.

Strana 11

11

můžeš / číslo 7–8 - 2014

ČASOPIS PRO TY, KTEŘÍ SE NEVZDÁVAJÍ

�

Text: RADEK MUSÍLEK

Foto: JAN ŠILPOCH

M

arkéta Peluňková má dnes velkou

rodinu, šťastný vztah avesvých

čtyřiceti letech je plná optimis-

mu. Přitom si prožila okamžiky,

které by ujiných stačily nace-

loživotní zatrpklost. Narodila se bez rukou

asdeformovanýma nohama. Biologičtí

rodiče ji odložili, dodeseti let vyrůstala jen

poústavech. Přesto, nebo možná právě pro-

to, dobře navazovala slidmi vokolí hezké

vztahy. Nejprve přátelské, poadopci irodin-

né anakonec také partnerské arodičovské.

Ani vnich to však nebylo vždy jednoduché.

Vrozená komunikativnost Markétě vždy

pomáhala. Přesto se vážnému partnerské-

mu vztahu napočátku své dospělosti spíše

vyhýbala. Její zkušenosti se omezovaly

nanevinné školní lásky. „Vpubertě jsem

řešila své postižení nejvíc. Nepřipadala

jsem si hezká, nevěřila jsem, že bych se

mohla někomu líbit.“ Obklopovala se

přáteli, pro které tehdy žila. Nejdůležitější

hodnotou pro ni byla svoboda. Osamostat-

nila se, našla si práci ivlastní byt. „Bydlela

umě kamarádka, kterou jsem dokonce

finančně podporovala. Já totiž už praco-

vala,“ vzpomíná Markéta nadobu před

dvaceti lety.

Pocit samoty

Počase se ale začala přece jen cítit osa-

mocená achtěla si někoho najít. „Bylo to

spíš racionální rozhodnutí. Chtěla jsem

■

Žena s postižením se nemusí z vděčnosti podřizovat.

■

Handicapovaní někdy hůř odhadnou problematické partnery.

■

Markéta Peluňková potkala štěstí až ve druhém manželství.

Život vedvou

Poslední dubnový den je den čarodějnic.

Pálí se ohně, griluje se amy dámy dostává-

me nová košťata. Nevím jak vy, čtenářky,

ale ruku nasrdce: já jsem někdy pěkná

čarodějnice. Letošního čarodějnického

setkání vParaCENTRU Fenix se nemohl

jeden zklientů zúčastnit. Důvodem bylo

výročí zlaté svatby. 50 let ode dne, kdy si

smanželkou slíbili lásku, úctu avěrnost

vdobrém izlém. Vdnešní době, kdy se

vevětších městech až 50 procent man-

želství rozpadá arozvádí, kdy je velké

množství svobodných maminek akdy

hodně partnerů neuzavře sňatek, ať již

jsou důvody finanční nebo si podvědomě

nechávají otevřená zadní vrátka – kdyby

to nevyšlo –, je to nádherné. Kolik složitých

situací museli společně řešit, nakolik znich

měli rozdílný názor, kolikrát měli tichou

domácnost, apřesto všechny situace nějak

zvládli, dokázali vyřešit (včetně onemocně-

ní amobility navozíku) aoslavili padesát

let společného života.

Jsme trhem vedeni ktomu, abychom si po-

řídili lepší mobil, ikdyž starý ještě funguje,

koupili nové auto, ikdyž staré jezdí dobře,

protože tak výhodné ceny už nebudou,

všude jsou reklamy napůjčky akaždá je

ta nejlepší. Ale vztahy nelze koupit, nejsou

napůjčku. Máme takové vztahy, jací jsme,

kolik jsme ochotni donich investovat. Kolik

času jsme ochotni naslouchat, když má

partner problém, co jsme schopni udělat,

abychom mu jej pomohli vyřešit. Určitě se

každý znás tzv. spálil adal důvěru člově-

ku, který si ji nezasloužil, ale ito kživotu

patří azpodobných, někdy ihodně bolesti-

vých situací, se učíme.

Soužití dvou lidí, manželů či partnerů,

zásadním způsobem ovlivňuje oba. Oba jej

mohou rozvíjet, přispívat kjeho dobré-

mu průběhu, atím získávat velké vnitřní

bohatství. Ale také se mohou podílet najeho

destrukci. Fakt, že jeden znich nebo oba žijí

sdisabilitou, nasituaci nic nemění. Vždy to

je otoleranci, vzájemné domluvě, kompro-

misu aradosti zespolečného sdílení. Je to

onašem lidském charakteru acítění. Disa-

bilita jenom může limitovat určité možnosti,

které jsou, ale ne život sám osobě. Můj muž

říká, že slunce svítí pro každého bezohledu

nato, zda člověk chodí nebo sepohybuje

navozíku. Jen je třeba si všimnout, že právě

teď avtuto chvíli svítí. Nalézt člověka, se

kterým si rozumíme aspolečně cítíme, že

chceme sdílet další život, je vždycky velký

dar. Adary je třeba přijímat spokorou,

sradostí být vsrdci vděčni, že se nám jich

dostalo, arozvíjet je dále.



Autorka je lékařka,

členka rady Konta Bariéry.

SLOUPEK

Lii Vašíčkové

Nejsem žádná

chudinka

MARKÉTA NAŠLA MANŽELSKÉ ŠTĚSTÍ až na druhý pokus.

S Honzou je prý partnerství úplně jiný zážitek než s prvním mužem.