Můžeš

Čtení pro ty, kteří se nevzdávají. Už od roku 1992 je Můžeš svědkem změn, které doprovázely život nejen smyslově, mentálně či fyzicky handicapovaných lidí. Chceme inspirovat, pomáhat a rozsvěcovat na témata i souvislosti, které jinde nenajdete, přesto, že se týkají nás všech. Chceme také přibližovat oba světy –lidí s postižením a těch, kteří zatím žádné postižení nemají. Hranice je přeci velmi tenká – a přesto na sebe lidé z obou stran často nedohlédnou. Mnohdy se tak připravují o možnost si porozumět a možná udělat ten jeden krok navíc, jeden krok k lepšímu.

Strana 53

Kráska

spádnou rukou

vy byste…“ „Že já bych

uklízel ty vaše hov…? Já

jsem krajskej radní, chla-

pečku, krajskej radní!

Nehnu ani prstem! Ale

přece jenom ti poradím.

Ty aktivisti, ty neziskoví

pošuci acelá ta verbež,

má jednu slabost –

voni rádi mluvěj, moc

rádi. Takže koukejte

dát dohromady nějakej

seminář, nebo to nazvěte

sympozium, ať lidi čuměj,

přitáhněte zPrahy co nejvíc

bláznů ztěch nadací, nechte

je vykecat, avšechno, ro-

zumíš, všechno jim slibte!

Atoho redaktora tam

vemte taky, všem dejte

řízky, auvidíš, jak bude

klid! Buřil, tohle musíš

zvládnout, astarostovi

řekni, že jsem to vymyslel

já, tak ať dotoho nestrká

nos!“

Atak se také stalo. Buřil

osobně obeslal všechny možné neziskovky,

objednal sál vhotelu Beseda azmoci úřední

uvolnil naobčerstvení tak velkou částku, až

ředitel hotelu nad objednávkou nechápa-

vě mrkal. Znal totiž tajemníka moc dobře

avěděl, že rád chodí doměstských osvěžo-

ven bez peněženky. Sjelo se naosmdesát

aktivistů, někteří sbarevnými účesy, někteří

sami navozíčcích, jiní se svými asisten-

ty. Také místních nebylo málo. Tajemník

všechny mile přivítal, představil neformálně

zvolenou mluvčí neziskovek Kláru, pod-

lézavě jí pochválil přiléhavé šaty adodal:

„Přátelé, protože chceme umožnit opravdu

svobodnou diskusi, budete si řídit dnešní

setkání sami, amy spanem starostou, když

dovolíte, se posadíme vzadu abudeme si

pečlivě vaše návrhy zapisovat. Aby nepřišly

vniveč.“ Klára, opravdu mimořádně krásná

mladá žena, docela samozřejmě převzala

mikrofon azačala: „Tohle setkání je milé,

ale zpožděné tak odeset let. Zjistila jsem si

zveřejných zdrojů, že toto město je, pokud

jde osociální služby acelkovou přívětivost

veřejného prostoru zvlášť, opravdu vpravě-

ku…“ Buřil tiše utrousil kestarostovi: „Co

vo tom, ty křepeličko, víš! Jeden metr no-

výho asfaltu nakřižovatce má pro lidi větší

cenu než dvacet mrzáků!“ Nevěděl, chudák,

že Klára ipřes celý sál dobře rozumí. Že sice

neslyší, ale perfektně odezírá, jak ji to ma-

minka měsíce aroky trpělivě učila. Ataké ji

naučila skoro dokonale mluvit, takže Klára

vřeči působila spíš jako třeba Slovenka sjis-

tým přízvukem, rozhodně ne jako odnaro-

zení neslyšící. Pokračovala: „Všude je málo

peněz, ale zde je málo pochopení, ahlavně

znalostí oskutečných řešeních problémů

postižených iseniorů. Jako by představitelé

tohoto města byli slepí. Nebo jen cyničtí?

Vyberte si sami!“

Strhující potlesk skoro odnesl strop sálu.

Všichni se dívali naKláru, hučeli avolali:

„Kocourkov!“ Oba představitelé města

byli moc rádi, že seděli až uzdi. Ta jediná

jim byla oporou. Starosta jen špitl: „Tohle

neskončí dobře! Marnost nad marnost, já

napolitiku nejsem…“ Ale tajemník se ne-

vzdával: „Hele, Hart říkal, ať je necháme vy-

kecat, stejně si to pak uděláme posvým…“

Klára celou dobu pozorně odezírala Buři-

lovy řeči apochopila, že tihle panáci sem

nalákali aktivisty zcelé republiky jen jako

loutky. Proto přitvrdila: „Pokus onápravu

bude bolestivý. Amůže začít jen naradnici.

Vedení města musí pochopit, že selhalo…“

Buřil se už skoro zmítal vztekem. Ohlušen

všeobecným halasem docela zřetelně řekl:

„Já bych ti vposteli ukázal, jestli selžu. To

by tě přešly tyhle píč…iny, krávo nedojená.“

Klára rozuměla. Seskočila zpódia, vmžiku

přeběhla sál avrazila tajemníkovi takovou

facku, že doslova upadl naparkety.

Seminář okamžitě skončil. Buřil si otíral

rozražený ret, starosta se chvěl jak králík

před kunou aúčastníci se hromadně vrhli

naprosluněné náměstí. Až donoci se pilo,

zpívalo, inějaká ta tráva zavoněla. Krajský

radní Hart si ráno přečetl mimořádné hlášení

policie, zmačkal úřední papír aštítivě ho od-

hodil dokoše. Pak si bzučákem povolal sekre-

tářku apřísně nařídil: „Kdyby kdykoli volal

Buřil, nebo se chtěl dokonce vnutit nanávště-

vu, nejsem tady auž nikdy nebudu!“ 

53

můžeš / číslo 7–8 - 2014

ČASOPIS PRO TY, KTEŘÍ SE NEVZDÁVAJÍ