Můžeš

Čtení pro ty, kteří se nevzdávají. Už od roku 1992 je Můžeš svědkem změn, které doprovázely život nejen smyslově, mentálně či fyzicky handicapovaných lidí. Chceme inspirovat, pomáhat a rozsvěcovat na témata i souvislosti, které jinde nenajdete, přesto, že se týkají nás všech. Chceme také přibližovat oba světy –lidí s postižením a těch, kteří zatím žádné postižení nemají. Hranice je přeci velmi tenká – a přesto na sebe lidé z obou stran často nedohlédnou. Mnohdy se tak připravují o možnost si porozumět a možná udělat ten jeden krok navíc, jeden krok k lepšímu.

Strana 60

ŽIVOT / PŘÍBĚH

Lipně už jedna několik let je, ale po-

můcky zde byly jedenáct let staré.

Sehnali jsme na ně peníze z evrop-

ského grantu. Jsem moc rád, že jsem

projektu Lipno bez bariér mohl po-

moci a přispět tak trochou do mlýna,

protože s Nadačním fondem Emil,

v jehož správní radě je od začátku

např. herec a moderátor Jan Kraus,

se známe spoustu let a dlouhodobě

mě podporují ve sportovní činnosti.

Jsem ale zapojený do více spor-

tovních projektů. Přátelé a kamarádi

z jedné firmy založili Spolek pro Ar-

nyho, v rámci něhož se věnuji shá-

nění partnerů a sponzorů pro moji

sportovní činnost, abych mohl jezdit

na soustředění a závodit.

Na jaře 2020 zasáhla svět pande-

mie, která zhatila iplány na pořá-

dání olympijských aparalympij-

ských her vroce 2020. Konaly se

orok později na prázdných sta-

dionech. Jak jsi vdobě zavřených

bazénů trénoval apřipravoval se

do Tokia na obhajobu zlata zRia?

Bylo to opravdu velice náročné ob-

dobí, kdy nám doslova ze dne na den

zavřeli krám. Vláda okamžitě roz-

hodla, že druhý den už nepůjdeme

do bazénů, což byl pro nás obrovský

šok. Nevěděli jsme, co bude a jakým

způsobem se k nemožnosti sporto-

vání postavit. Nikdo netušil, jak dlou-

ho budou zákazy a omezení trvat,

a všichni jsme byli ze všeho hodně

vystrašení.

První týden dva to ještě šlo. Řekl

jsem si: Dobrá, aspoň si pořádně od-

počinu, protože předtím jsme absol-

vovali náročné tréninky a soustředě-

ní. Jenže když zákazy trvaly měsíc,

dva, půl roku, ocitli jsme se ve stre-

su a depresi. Ptal jsem se sám sebe,

zda má smysl v téhle nejisté situaci

trénovat nebo ne. Přítelkyně Jana

mi tehdy ironicky říkala: Dobře, tak

se tedy zavři doma, lež v posteli a já

tě budu chodit krmit. Snažila se mě

motivovat, abych začal něco dělat.

Začínalo léto, tak jsme spolu jezdili

na kole, věnoval jsem se domácí-

mu cvičení, rehabilitaci a posilování.

Jana má i zkušenosti s rehabilitací,

protahováním a dalšími cviky, čehož

jsme využili. Fungovali jsme jen na

suché přípravě. V roce 2021 nám

profesionálním sportovcům, kteří

jsme zařazeni do vysokoškolského

sportovního centra Viktoria, umož-

nili trénovat v pondělí, úterý, ve čtvr-

tek a v pátek od 10 do 12 hodin na

Strahově, kam jsme dojížděli. Bylo

to tehdy velmi náročné. Doba covi-

du nám dala všem opravdu pořádně

zabrat a doufám, že už se nebude

opakovat.

Nyní ale doba zavírání plavec-

kých krytých bazénů hrozí znovu,

protože několikanásobně zdražily

energie avyhřívání bazénů stojí

obrovské částky.

Vím o tom a trápí mě to. Samozřejmě,

že ani současná situace není jedno-

duchá a po jedné ráně přichází druhá.

Svazy a kluby mají v téhle chvíli těžké

postavení. I my měli letos velmi ná-

ročný rok, co se týče shánění finanč-

ních prostředků na sportovní činnost.

Stát nám prostřednictvím Národní

sportovní agentury vyplatil státní

dotaci teprve na přelomu října a lis-

topadu, ačkoliv sezona skončila už

v červnu. Museli jsme proto od ledna

do června shánět od sponzorů peníze,

abychom mohli vyjet na závody.

Sháněli jsme finance a dary různý-

mi cestami přes projekty a oslovová-

ní sponzorů, a v téhle situaci mnoho-

násobného zdražení energií je situace

pořád hodně složitá. Čekáme, kdy do-

jde i na nás a kvůli vysokým nákla-

dům zavřou zdejší českobudějovický

bazén, kde odmalička trénuji. Zatím je

všechno v pohodě a voda je teplá, ale

soucítím s těmi, kteří musí vymyslet,

jak situaci řešit, aby ji ustáli a přežili

i v tomhle období. Držím všem palce,

protože jde i o nás a naši přípravu na

další reprezentační sezonu.

Vraťme se zpět do tvého loňského

stříbrného roku. Platí, že obhá-

jit medaili je těžší než ji získat

poprvé?

Je to pravda. Tokio bylo na jedné stra-

ně krásné, protože organizátoři měli

všechno perfektně zorganizované

a všechno šlapalo, jak mělo. Jenže

my sportovci jsme byli smutní, že na

tribunách nebyli fanoušci a neúčast-

nili se ani slavnostního zahajovacího

i závěrečného ceremoniálu, kdy se

představují všechny reprezentace.

Také v bazéně byly sedačky diváků

prázdné. Na druhou stranu jsme se

uklidňovali, že nás lidé sledují doma

u obrazovek nebo díky on-line pře-

nosům a jsou v Tokiu v tu pravou

chvíli s námi.

Jsem velmi rád, že popularita na-

šich sportů je znát. Fanoušci mají

o nás a naše sportovní výkony zá-

jem, čehož si moc vážím. Zlato z Ria

jsme sice v Tokiu neobhájili, ale dru-

hé místo za Rusem Romanem Žda-

novem, který mě ve finále 50 metrů

znak kategorie S4 porazil ve světo-

vém rekordu za 40,99 sekundy, čili

jen o 27 setin, je velmi dobré. Jsem

za čas kolem 41 vteřin moc rád,

takže paralympiáda v Tokiu byla ve

výsledku výtečná. Měli jsme skvělý

realizační tým, který se o nás staral

a zajišťoval veškerý servis.

Připravovali jsme se na vrchol se-

zony v pohodové a týmové atmosfé-

ře, kterou jsme si na místě všichni

užili navzdory covidu. Nepříjemné

bylo samozřejmě psychické napě-

Jsem velmi

rád, že

popularita

našich

sportů

je znát.

Fanoušci

mají o nás

a naše

sportovní

výkony

zájem,

čehož si

moc vážím.