Strana 52
ŽIVOT / PŘÍBĚH
Bezva dárek
Když knim multifunkční
vozík dorazil, pár týdnů
před Vánocemi, vyrazili
hned na první vycházku,
až na dětské hřiště.
Najednou jsou daleko
od domova, vše díky
vozíku – získali nové
horizonty pro celou
rodinu.
problém, špatně se jí dýchalo, na gy-
nekologii jí naměřili vysoký krevní
tlak. Po cestě do porodnice začal po-
řádný frmol. „Ondráškovy ozvy byly
špatné, nemohli je ani natočit…“ ko-
mentuje situaci Andrea. „Během půl
hodiny jsem už musela na sál, v té
chvíli byl náš syn v ohrožení života.
V půl sedmé byl na světě, kde ho ale
museli okamžitě dlouhé minuty oži-
vovat. Ani jsem ho neviděla.“
ROZKOUKAT SE,
CO JE MOŽNÉ UDĚLAT
Syna Ekrtových transportovali co
nejrychleji převozovou sanitkou
s inkubátorem k Apolináři. Neléče-
ná preeklampsie, kterou u Andrey
lékaři diagnostikovali, ohrozila oba,
matku i syna. „Andreu velmi rychle
uspali, pokud by se to nestalo, mohl
následovat až katastrofický scénář,“
vzpomíná Jiří, který rychle přijel do
porodnice. „Ondra by se udusil, pla-
centa Andrey špatně fungovala, mi-
minko nedostávalo dostatek kyslíku.
S léky se mohl porod významně od-
dálit, miminko by mělo podporu na
dozrávání, a to nejen plic. Později
jsem o téhle diagnóze četl, vzniká
jen v těhotenství. Miminko vysílá
,signály‘, chemické látky do matči-
na těla, v důsledku toho se matce
extrémně zvyšuje krevní tlak. Věděl
jsem, že Ondra přišel na svět hrozně
brzy, měli jsme spoustu obav, spous-
tu otázek. Byl to pro nás šok.“
Všechno v domku se muselo
rychle dotáhnout v době, kdy An-
dree stabilizovali tlak v porodnici.
Andrea měla jen fotografie, které
pořizoval Jirka. „Byl strašně malič-
ký, jen jsem mu posílala mlíčko,“
usmívá se Andrea. „Pustili mě po
týdnu, sotva jsem chodila, ale chtěla
jsem hned k Apolináři, abych vidě-
la syna.“ Zatím nic nenasvědčovalo
tomu, že by mohl mít nějaké potíže.
Nejhorší scénář čekal na mladou
maminku u Apolináře, kde už Ondra
ležel na JIP: „Tam mi skupina lékařů
sdělila špatné vyhlídky dítěte: On-
Text: MICHAELA ZINDELOVÁ
Foto: MILAN JAROŠ
Stoupám po poměrně strmých
schůdkách domku do prvního patra,
kde si v ložnici na polohovací posteli
hraje s tabletem syn Andrey a Jiřího
Ekrtových. Ondřej (9) se narodil ne-
donošený (kvůli neléčené preeklam-
psii jeho maminky). Život se rodině
obrátil v jediném dni naruby…
Po pár letech randění se Andrea
a Jiří Ekrtovi, pozitivní a pohodoví
lidé, shodli na tom, že by chtěli ven
z města. „Našli jsme u Slaného do-
meček v Přelíci. Přesně to na nás se-
dělo. Pracovala jsem na Praze 3, sta-
rala jsem se o účelové peněžní fondy
jedné městské části. Jiří pracoval po
studiu na Vysoké škole chemicko-
-technologické jako policejní pyro-
technik.“ Ekrtovi se vzali na podzim
roku 2013, v té chvíli už oba věděli,
že koncem ledna budou tři.
Jejich prvorozený syn přišel na
svět neplánovaně, v 26. týdnu těho-
tenství. Koncem října Andrea zjis-
tila, že jí otékají nejen kotníky, ale
také ruce a oční víčka. Tušila nějaký
Starat se
o Ondru
je pro mě
samotnou
čím dál
náročnější.
Původně
to mělo
být v domě
jinak, ale
potom se
všechno
radikálně
změnilo.