Můžeš

Čtení pro ty, kteří se nevzdávají. Už od roku 1992 je Můžeš svědkem změn, které doprovázely život nejen smyslově, mentálně či fyzicky handicapovaných lidí. Chceme inspirovat, pomáhat a rozsvěcovat na témata i souvislosti, které jinde nenajdete, přesto, že se týkají nás všech. Chceme také přibližovat oba světy –lidí s postižením a těch, kteří zatím žádné postižení nemají. Hranice je přeci velmi tenká – a přesto na sebe lidé z obou stran často nedohlédnou. Mnohdy se tak připravují o možnost si porozumět a možná udělat ten jeden krok navíc, jeden krok k lepšímu.

Strana 20

REFLEKTOR / ŽIVOT S POSTIŽENÍM

Karolína (36) vystudovala Pedago-

gickou fakultu UK v oboru základy

společenských věd, filozofie a etika.

Už tehdy se projevoval její zájem

o věci veřejné a její společenská an-

gažovanost. Zapojovala se do růz-

ných forem aktivismu, ať již v podo-

bě odstraňování bariér a zlepšování

života lidí s postižením, nebo na poli

environmentální a uprchlické pro-

blematiky. Ocitla se i na kandidátce

Strany zelených při volbách do po-

slanecké sněmovny. Učitelství, kte-

ré vystudovala, se však nevěnuje.

Pracuje jako analytička pro Českou

školní inspekci.

CESTA ZMĚSTA AZPĚT

Do práce dojíždí dvakrát týdně, ji-

nak využívá home oce. Donedávna

žila s manželem Kamilem v Praze

na sídlišti, ale rozhodli se vybudovat

dům na venkově, a tak se přestěho-

vali do Benešova, aby to měli blíž na

stavbu. „Chtěli jsme velkou zahradu

s přímým spojením na Prahu, se sí-

těmi, ale bez kanalizace, abychom

si udělali vlastní čisticí jezírko. Před

čtyřmi lety se nám podařilo najít

vhodný pozemek v Kňovicích ne-

daleko Sedlčan, do kterých jsme se

také chtěli, než bude dům hotový,

nastěhovat. Nakonec jsme ale našli

vyhovující nájemní byt až v Benešo-

vě. Většina lidí v našem okolí nám ří-

kala, že jsme se zbláznili,“ vzpomíná

Karolína.

Momentálně se tak Karolína po-

hybuje převážně na trojúhelníku

Benešov, Praha, Kňovice. „Z Benešo-

va jezdím do Prahy za prací vlakem

– nízkopodlažním CityElefantem.

Pořídila jsem si z Dánska takový le-

houčký skládací nájezd, který vozím

s sebou na elektrickém vozíku. Stál

mě třináct tisíc, ale rozhodně se vy-

platí. Do Kňovic se dá dostat z Prahy

autobusem. Mezi zahradou a Bene-

šovem jezdíme autem. Jinak se ale

maximálně snažíme využívat ve-

řejnou dopravu,“ popisuje Karolína.

Dodává však, že od té doby, co mají

potomka v kočárku, musí myslet i na

to, jestli ji do autobusu vezmou záro-

veň s jejím vozíkem.

V Benešově, který leží 30 kilomet-

rů jihovýchodně od Prahy a má šest-

náct a půl tisíce obyvatel, bydlí rok.

Z pochopitelných důvodů ho bere

jen jako přechodné působiště, ale se

životem tam je Karolína vcelku spo-

kojena. „Všechno je tu blízko, veřejný

prostor i služby jsou pro mě většinou

přístupné, jen pošta je bariérová. Na

procházky chodíme do parku neda-

lekého zámku Konopiště,“ konstatuje

mladá žena na vozíku, která se moc

těší na život v novém domě, který už

v hrubé podobě stojí.

VLASTNORUČNĚ BUDOVANÉ SNY

Do stavby se manželé pustili před

dvěma lety. „Začali jsme kadibudkou

a dřevěným přístřeškem se zahradní

kuchyní. V té jsme až do října, pár-

krát dokonce i v listopadu, přespáva-

li. Podmínky to byly a stále jsou dost

polní, ale nás to neuvěřitelně baví,“

Pohyb po zatím

minimálně

upravené zahradě

je pro vozíčkáře

s kuráží, která

Karolíně po všech

stránkách nechybí.

Chtěli jsme velkou zahradu s přímým

spojením na Prahu, se sítěmi, ale bez

kanalizace, abychom si udělali vlastní

čisticí jezírko. Před čtyřmi lety se

nám podařilo najít vhodný pozemek

v Kňovicích nedaleko Sedlčan.