Strana 26
REFLEKTOR / STIPENDIA KONTA BARIÉRY
Život by
měla být radost
Novým stipendistou
Konta Bariéry se letos
stal Jaroslav Koflák, který je
od svých čtrnácti let na vozíku.
Přestože hýbe jen hlavou,
je to mladý muž, který si
umí bytí užívat plnými
doušky. Nepochybuje,
že úraz dal jeho životu lepší
směr. Momentálně se blíží
do finále studia na Husitské
teologické fakultě a spřádá
plány do budoucnosti.
Text: RADEK MUSÍLEK
Foto: MILAN JAROŠ
Jarda (25), přezdívaný Kofi, se nijak
netají tím, že v době svého nešťast-
ného letního skoku do vody, při
kterém si poranil krční páteř, byl
obklopen partou problematických
kamarádů. On sám byl prý také pěk-
ný „divočák“. „Po úrazu jsem tři tý-
dny ležel na morfinu a měl halucina-
ce. Připadalo mi to jako věčnost. Co
se přesně stalo, mi pořádně došlo až
po třech měsících, těsně před pro-
puštěním z ARO. Uvědomil jsem si,
že nepohyblivé celé tělo je na furt. To
byl skutečný náraz reality,“ vypráví
na úvod.
Po nemocnici následoval rehabili-
tační pobyt v Kladrubech, ze které-
ho občas dojížděl na návštěvy domů
a na přezkoušení do své základní
školy v Semicích u Lysé nad Labem.
Pobyt trval celkem půl roku. Během
něj měl k dispozici jen mechanický
vozík, na kterém se nemohl sám
pohybovat. A to podle svých slov
ještě ke všemu špatně zaměřený.
Elektrický vozík, který dnes bra-
vurně ovládá bradou, dostal až ke
konci pobytu. „Jinak to ale byla jíz-
da,“ říká se sobě vlastním šibalským
úsměvem.