Můžeš

Čtení pro ty, kteří se nevzdávají. Už od roku 1992 je Můžeš svědkem změn, které doprovázely život nejen smyslově, mentálně či fyzicky handicapovaných lidí. Chceme inspirovat, pomáhat a rozsvěcovat na témata i souvislosti, které jinde nenajdete, přesto, že se týkají nás všech. Chceme také přibližovat oba světy –lidí s postižením a těch, kteří zatím žádné postižení nemají. Hranice je přeci velmi tenká – a přesto na sebe lidé z obou stran často nedohlédnou. Mnohdy se tak připravují o možnost si porozumět a možná udělat ten jeden krok navíc, jeden krok k lepšímu.

Strana 36

REFLEKTOR / PSYCHIATRICKÁ PÉČE

zy (únik stolice a noční pomočování)

přes ADHD, mentální retardace či

autismus až po agresivitu, sebepo-

škozování, anorexii a deprese. Určitě

je lepší, když máte skladbu osazen-

stva oddělení namixovanou, než aby

drtivě převažovala jedna diagnóza.

Platí to i o věku a pohlaví.

Logopedické poruchy zní poně-

kud překvapivě.

Poruchy řeči mohou mít mnohem

hlubší a závažnější původ. Nebo mo-

hou být zaměněny za něco jiného,

proto se jimi zabýváme i my.

Co se sdětmi během pobytu děje?

Jak vidím, odehrává se vopti-

misticky vyzdobeném prostředí,

které se snaží co nejvíc potlačit

nemocniční dojem.

V první řadě nám jde o to, abychom

děti co nejlépe poznali. Můžeme je

pozorovat, vyšetřit a diagnostikovat.

Pak lze navrhnout nějaká řešení.

Kromě lékařů z oboru psychiatrie

s nimi pracují speciální pedagogové

a psychologové. Je-li to nezbytné,

můžeme nasadit i medikaci, pokud

se jiné možnosti nedaří. U předškol-

ních dětí k ní ale saháme minimálně.

Jak se na vaše oddělení děti

dostávají?

Někdy na doporučení školy, psycho-

logů i na žádost samotných rodičů

nebo překladem z pediatrie. Také

přicházejí akutní případy, kdy chce

dítě například spáchat sebevraždu.

Pozorujete nějaké trendy avývoj

voblasti psychiatrických diagnóz

ajejich četností udětí?

Určitě jsou na viditelném vzestupu

deprese a sebepoškozování. Zejmé-

na od období covidu. Dříve tu byli

hlavně kluci s ADHD (hyperaktivita

s poruchou pozornosti, pozn. redak-

ce). Teď máme hodně dívek, které

nechtějí žít, sebepoškozují se nebo

intoxikují. Jde o důsledky sociální

izolace. Paradoxně přitom ale často

zároveň řešíme odmítání školní do-

cházky. Mysleli jsme si, že to odezní,

ale zatím se tak rozhodně neděje.

Proč zrovna sebepoškozování?

Fyzická bolest je lepší než ta psy-

chická, to je častá věta u těchto pa-

cientů. U každého příchozího vždy

koukáme na ruce, jestli nenajdeme

nějaké jizvy. Zajímavé je, že v létě

případů ubývá, protože zranění se

hůř zakrývají oblečením. Obávám se

zároveň, že kromě psychologických

příčin jde také někdy o jakýsi módní

trend. Na sociálních sítích téma se-

bepoškozování dost frčí. Jde to při-

tom těžko odlišit. Stejně jako u pro-

blematiky genderu, ta je teď také

velmi populární. Zejména u děvčat,

která chtějí být chlapci. Ve škole se

dožadují oslovování chlapeckým

jménem, chtějí hormonální blokádu

menstruace a růstu prsou. Obvykle

přitom nemluví přímo o předělání

pohlaví. Pochopit přesné příčiny je

otázka za milion. Popravdě: nevím.

Na ty děti se to teď ale valí ze všech

stran.

Daří se vám pomáhat hned?

Psychiatrické potíže jsou obvykle

běh na dlouhé trati. A jako u všeho

platí, že čím dříve situaci řešíme, tím

Psychiatrické potíže jsou obvykle běh

na dlouhé trati. A jako u všeho platí,

že čím dříve situaci řešíme, tím lépe.

Někdy se to pak „opraví“ poměrně

rychle.

Součástí pobytu

je iškolní výuka,

kterou museli

během pandemie

po určitou dobu

obstarávat také

lékaři.

Nejmenší pacienti

většinou docházejí

na oddělení

jako do školky.

To umožňuje

jejich pozorování

adiagnostiku.