Můžeš

Čtení pro ty, kteří se nevzdávají. Už od roku 1992 je Můžeš svědkem změn, které doprovázely život nejen smyslově, mentálně či fyzicky handicapovaných lidí. Chceme inspirovat, pomáhat a rozsvěcovat na témata i souvislosti, které jinde nenajdete, přesto, že se týkají nás všech. Chceme také přibližovat oba světy –lidí s postižením a těch, kteří zatím žádné postižení nemají. Hranice je přeci velmi tenká – a přesto na sebe lidé z obou stran často nedohlédnou. Mnohdy se tak připravují o možnost si porozumět a možná udělat ten jeden krok navíc, jeden krok k lepšímu.

Strana 16

TÉMA / CHARITA A SPOLEČNOST

je to jistě jeho věc. Lidstvo může být

vnímáno jako chemické bahno na

povrchu Země. Jak je komu libo. Zá-

roveň ale malujeme strop Sixtinské

kaple a napsali jsme Novosvětskou

a máme Sagradu Familii.

Odpověď je tedy analogická otázce

po altruismu: jsme slitina tělesného

a duchovního. Tvoříme umění pro

umění, pro čistou krásu, pro radost

andělům, chcete-li. Činíme dobro,

protože dobro je dobré, a nezajímá-

me se, zda o tom někdo ví. Milujeme

nezištně. Důvodem lásky je láska.

Věda udělala obrovský pokrok

voblasti genetiky adává naději

vléčbě řady poruch vedoucích

kpostižení. Otevřela ovšem také

nové etické otázky. Co to zna-

mená pro teologa, když na jedné

straně si „hrajeme na Boha“, ale

na straně druhé to zachraňuje

lidské životy?

Paradoxně právě s „hraním si na

Boha“ nemá židovsko-křesťanská

tradice problém. Tato tradice říká, že

rozum je možnost, poupě, dar Boží,

a je třeba s ním pracovat, studovat,

poznávat vesmír, učit se nazpaměť,

přemýšlet, vynalézat a měnit přírodu.

Vždycky, když padne takový do-

taz, se ptám, zdali dáte dítěti aspirin,

když má teplotu, nebo antibiotika při

bakteriální infekci. Vždyť to je hra na

Boha, tím interferujete do dějů mou-

dré laskavé matky přírody. Přitom

žádná matka ani na vteřinu nepře-

mýšlí, zda chřipka dítěte nespadá do

velkých Božích plánů a zdali by ne-

měla nechat dítě trpět. Okamžitě mu

dá aspirin a udělá dobře.

Nezůstaneme-li jen ugenetiky,

tak například umělé oplodnění.

To může být pro některé muže po

úrazu míchy (aivjiných přípa-

dech) jedinou cestou ktomu mít

děti, apak jsou báječnými tatínky.

Církev tuto metodu ovšem odmí-

tá. Není to pro vás schizofrenní

moment?

To se zeptejte „církve“. Každý orgán

v těle má svůj účel, a když nefunguje,

je to špatně. Když nefunguje srdce,

snažíme se to řešit, když nefungují

ledviny, zkoušíme třeba dialýzu. Po-

hlavní orgány mají také svou funkci,

a když nefungují, je třeba to rovněž

řešit. Celá asistovaná reprodukce má

spoustu eticky problematických otá-

zek, a to bez ohledu na to, zda žijete

nebo nežijete v náboženském kon-

textu, ty otázky je třeba zodpovědět.

Ale shodněme se na tom, že když

nefunguje nějaký orgán, tak nesloží-

me ruce v klín a nepovažujeme to za

neměnnou Boží vůli, kterou je třeba

přijmout. Naopak, snažíme se udělat

vše, abychom tomu člověku pomoh-

li, aby jeho tělo fungovalo správně.

Že má asistovaná reprodukce tolik

etických dilemat a že znám osobně

manžele, kteří si řekli, že než takto,

tak raději vůbec, je taky pravda.

Když se někdo ocitne vtěžké

životní situaci, kdy jeho dítě

nebo on sám má nějaký handi-

cap, zpravidla mu vhlavě vytane

otázka: Proč právě já? Vjedné

zpřednášek říkáte, že rádi há-

zíme vinu na okolnosti nebo na

druhé, případně dokonce na Boha.

Přijmeme roli oběti. Je proti tomu

obrana? Být litovaný aopečo-

vávaný pacient je přece svým

způsobem příjemné ahlavně

pohodlné…

Na první část otázky není vysvětlení.

A kdo by dokázal hladce zdůvodnit

otázku lidských nemocí, handicapů

a utrpení, bude nejspíše člen ně-

jaké sekty. Viktor Frankl, který si

sám prošel koncentračním táborem

Auschwitz, o tom píše přesně a dlou-

ze, jak se všemi silami snažit léčit

nemoci a teprve, pokud je utrpení

nevyhnutelné, tak jej přijmout a pro-

měnit – sám bych si netroufal to tak-

to říct, on, přeživší Auschwitz, může.

Jinak ano, být pacientem má své

veliké výhody, ostatní vám nosí kvě-

tiny a pomeranče, nemusíte ráno

vstávat. Pro určitý typ pacientů je

nejhorší věcí, která se jim může stát,

vlastní uzdravení.

My všichni, s kartami, které máme,

se musíme naplno snažit, abychom

uměli žít život v té podobě, v jaké je

nám dán. Abychom se cvičili v umě-

ní žít teď a tady.

Podíváme-li se do filozofie

19. století, která značně formova-

Jsme slitina tělesného

a duchovního. Tvoříme

umění pro umění,

pro čistou krásu,

pro radost andělům,

chcete-li. Činíme dobro,

protože dobro je dobré,

a nezajímáme se,

zda o tom někdo ví.

Milujeme nezištně.

Důvodem lásky je láska.