Strana 61
61
tí, kdy jsme se museli testovat na
covid poprvé 48 hodin a podruhé
24 hodin před odletem. Kdyby ně-
komu test vyšel pozitivně, tak do
Japonska neletěl. Všichni jsme ale
naštěstí měli před odletem negativ-
ní test. I po příletu jsme se museli
v paralympijské vesnici denně tes-
tovat. Vzorky jsme odevzdávali do
kanceláře v osm hodin ráno. Kdyby
někomu vyšel pozitivní, musel by
se zavřít do karantény a nemohl by
soutěžit. Problém by nastal, i kdyby
byli pozitivní členové realizačního
týmu. My hendikepovaní sportovci
jsme závislí na druhých a potřebu-
jeme trenéry a osobní asistenty, aby
nám pomohli ke startu.
Připomeň, vjakých disciplínách
jsi vJaponsku soutěžil ajak ses
umístil.
V Tokiu jsem měl dvě disciplíny –
50 metrů znak a 50 metrů volný
způsob. V disciplíně 50 metrů znak
jsem získal druhé místo, kdy mi zla-
to uniklo jen těsně, ale jsme za ně
všichni moc rádi. V závodě 50 metrů
volný způsob jsem byl diskvalifiko-
ván za neprotknutí hladiny. Mrzelo
nás to, ale je to sport. Řekli jsme si
tehdy: Dobře, letos to sice nevyšlo,
ale jedeme dál. Příště to klapne!
Bylo znát, že se váš paralym-
pijský cyklus prodloužil orok,
zatímco ten následující se naopak
zkrátí na tři roky? Chystáš se už
do Paříže?
Samozřejmě a s naším realizačním
týmem jsme si hned v Japonsku
řekli: Pojedeme do Paříže, kde si
vezmeme zpět zlatou medaili, o kte-
rou jsme v Tokiu přišli. Když se nám
nepovedlo vyhrát v Japonsku, podaří
se ve Francii. Dejme si cíl, kterým je
vyhrát zlatou medaili v novém para-
lympijském, světovém či evropském
rekordu.
Paralympiáda v Paříži bude už
moje pátá. Všichni jsme rádi, že
chceme pokračovat. Motivaci mám
pořád, v našem týmu se cítím moc
dobře. Mám skvělého osobního tre-
néra, kterým je reprezentační trenér
Honza Šimek z Jindřichova Hradce.
Trénuje i zdravé sportovce a dojíždí
za mnou do Českých Budějovic. Před
lety jsem trénoval s Jirkou Filipem,
trenérský tým je trochu obměněný.
Ne proto, že bych byl nespokojený,
ale přišla nová příležitost učit se no-
vým věcem. S novým člověkem při-
jdou nové příběhy, zážitky a radosti.
Plujeme životem dál. Vzpomínám
si dobře i na Veroniku Šimečkovou,
která mě kdysi trénovala, když mi
bylo 12–15 let. Na svoje plavecké
začátky vzpomínám moc rád. I ten-
krát jsme měli jiné životní příběhy,
osobní i sportovní. Z každého roku,
který se sportem zažiju, si vždycky
odnesu pozitivní zážitky a na všech-
no s odstupem času vzpomínám vel-
mi rád. Vím, že mi bylo dobře, a zů-
staly mi krásné vzpomínky.
Blíží se konec roku. Jaká máš
přání aco bys přál sobě inám do
toho nového?
Čas letí velice rychle. Všem nám pře-
ji samozřejmě hodně zdraví, což je
asi nejdůležitější, protože ho máme
všichni jen jedno. Přeji všem i po-
hodu, osobní a pracovní, abychom
zvládli náročné situace a období,
které prožíváme, dělali pro to ma-
ximum a snažili se vytvářet a šířit
kolem sebe pozitivní energii. Samo-
zřejmě, že negativní energie je po-
řád, ale neměla by převažovat nad
tou pozitivní.
Arnošt Petráček (*)
Narodil se vPísku svrozenou vadou fokomelií horních
končetin (absencí pažních kostí) aluxací kolenních kloubů.
Rodiče ho odmalička vedli ke sportu, plavání, lyžování
icyklistice. Po studiu na českobudějovické ZŠ při centru
Arpida ana Církevní ZŠ Rudolfovská amaturitě na
Integrované střední škole stavební vČeských Budějovicích,
obor finanční služby, absolvoval roku Vysokou školu
technickou aekonomickou vČeských Budějovicích, obor
ekonomika podniku.
Je úspěšným českým paralympijským reprezentantem
vplavání, v letech přivezl zmistrovství světa
vjihoafrickém Durbanu stříbrnou medaili na trati m
motýlek, kterou později doplnil o m znak. Získal mnoho
medailí na mistrovství Evropy asvěta aparalympijské
zlato zRia astříbro zTokia . Spolupracuje vřadě
projektů, např. Lipno bez bariér.
Spartnerkou bydlí vČeských Budějovicích.
www.arnostpetracek.cz
Arnošt Petráček
už zase může
po vynucené
přestávce zaviněné
pandemií trénovat
v domácím
českobudějovickém
bazénu.