Strana 53
53
dra má poškozený mozek a zřejmě
bude fyzicky i mentálně postiže-
ný,“ vypočítává a dodává: „V té době
jsem už Ondráška krmila, dávali mi
syna na tzv. klokánkování. Bylo toho
na mě moc, náraz. Ten den jsem ne-
měla ani sílu podívat se do inkubá-
toru. Sesypala jsem se, nejhorší bylo
pro mě vůbec dojet autem v pořád-
ku domů.“
S manželem se museli s celou si-
tuací vyrovnávat. Jak Jiří vždycky
rozvážně říká: je potřeba se pořád-
ně rozkoukat, co je možné se situací
udělat. Ondru pustili domů na termín
porodu, Andrea nastoupila na mateř-
skou dovolenou.
Ondrovi rodiče nic nevzdávali, hned
začali dojíždět za mnoha specialisty:
na rehabilitaci, endokrinologii, neu-
rologii, ortopedii a oční (kvůli atrofii
očních nervů). Během prvního roku
života byla zjištěna dětská mozko-
vá obrna (spastická kvadruparéza),
Westův syndrom – epilepsie – a to, že
Ondra téměř neuvidí.
Věděli, že jejich syn zřejmě nebude
nikdy chodit, jen sedět nebo za po-
moci přístroje stát. Rozhodli se také
pro rekonstrukci přízemí domku,
které bude bezbariérové – Ondra
pak bude snadno vyjíždět na velkou
zahradu. V jeho pokoji plánují háky
na houpačku, místo na stojan, na
polohovací míče. „Starat se o Ondru
je pro mě samotnou čím dál nároč-
nější. Původně to mělo být v domě ji-
nak, ale potom se všechno radikálně
změnilo,“ doznává Andrea.
Jedna událost u Ekrtů stíhala dru-
hou, Jiří jako zkušený specialista
v oboru pyrotechniky se v letech
2014 až 2020 spolupodílel na likvi-
daci následků výbuchů muničních
skladů ve Vrběticích. Andrea zůstala
na domácnost sama. Nastalo oprav-
du hodně náročné období. V roce
2016 do rodiny přibyl přírůstek,
Pavlík (u druhého těhotenství už byla
Andrea léčená pod drobnohledem,
mladší bráška se narodil „akorát“).
Po rodičovské dovolené zkusila také
návrat do práce, aby ji změna vytáhla
z celého kolotoče domácnosti. Zkrá-
cený úvazek ale vydržela jen sedm
měsíců.
PŘÍŠTÍ VÁNOCE SNAD DOMA
Asi před čtyřmi roky dostal Ond-
ra asistenčního psa, zlatého retrívra
– jsou spolu velcí kamarádi, Síďa je
Ondrův osobní „terapeut“. Nastoupil
také do speciální školy do Kladna,
kde se mu moc líbí.
První kontakt s Kontem Barié-
ry nastal během Andreiných ho-
din cvičení, poté, co jejich lektorka
vydala s pomocí nadace kalendář
s charitativním záměrem. Tentokrát
šly všechny peněžní prostředky na
úhradu asistenčního psa pro Ondru.
Dalším potřebným cílem Ekrtových,
pro větší možnosti pohybu a vychá-
zek, se stal multifunkční vozík. „Prv-
ní půlku částky jsme získali z inicia-
tivy TV Nova, na dokončení přispěli
lidé po vyhlášení sbírky Konta Ba-
riéry,“ konstatuje Jiří. Za výslednou
částku, sahající ke stu tisícům korun,
se zakoupil multifunkční cyklovozík.
„Každý krok dopředu vítáme a tohle
je pro nás velká pomoc, velký krok
dopředu,“ zakončuje naše poseze-
ní a dodá: „Každé Vánoce býváme
u našich, od začátku máme jejich
všestrannou pomoc. Příští rok snad
už dostavíme a oslavíme Vánoce
s dětmi doma…“
„Andreu velmi rychle uspali, pokud
by se to nestalo, mohl následovat až
katastrofický scénář,“ vzpomíná Jiří,
který rychle přijel do porodnice.
Kdykoliv vysloví
maminka slovo
„škola“ nebo
„učitelka“, reaguje
Ondra úsměvem...
Brzy – díky
stavebním pracím
tatínka – bude
Ondra vyjíždět na
zahradu z domu
bezbariérovým
výjezdem...