Strana 15
darování, vzájemné výměny pomáhá
společenství spojit a tím vytváří něco
víc. Vytvoří spojení. Když dáváš, im-
plicitně očekáváš, že něco dostaneš
oplátkou. Pravý dar, to „něco vyšší-
ho“, musí být mimo vzájemné výmě-
ny nebo transakce; oplátkou nesmí
být požadováno nic. Jinak jsem kal-
kulující hráč. Když dávám, ideálně ať
o tom nikdo neví. Ať neví levice, co
činí pravice a ať u toho nejsou ka-
mery. Dobro máme dělat pro dobro
samotné. Pokud bychom zůstali jen
u toho „zvířecího“ půjčka za oplát-
ku, pak opravdu nemá cenu dávat
spropitné číšníkům ve městech, do
kterých se již nikdy víc nepodíváme.
Jenomže ono to smysl má, protože
nejsme jen zvířata, jsme především
lidé.
Přestože západní civilizace vpo-
hledu na chod světa přijala kon-
cept inspirovaný Darwinem, že
přežívá jen to silné, našli bychom
vlidské společnosti dost příkla-
dů, které tuto nekompromisně
přímočarou logiku popírají. Nebo
ne – aláska či sebeobětování pro
druhé je jen chemie aadaptační
mechanismus našich genů, které
to vyhodnotily jako cestu kpřežití
druhu?
Že láska je jen chemie, je největší
hloupost na světě. Ani lidský hlad
není hladem zvířete, píše Buber.
Láska je chemie, samozřejmě a po-
chopitelně, je ale mnohem víc. Kvůli
tomu, že mám tělo z hmoty, nemohu
přece říct, že jsem jen hmota a nic
víc. Pokud se někdo cítí jen jako
soubor atomů nebo soubor buněk,
V přírodě se pomáhá
všude. Ptáci se starají
o mláďata. V komunitách
se ptáci i zvířata v rámci
tzv. inkluzivní fitness
starají o příbuzné a i my
lidé známe historický
výraz nepotismus,
strýčkování, protežování
příbuzných.
15