Můžeš

Čtení pro ty, kteří se nevzdávají. Už od roku 1992 je Můžeš svědkem změn, které doprovázely život nejen smyslově, mentálně či fyzicky handicapovaných lidí. Chceme inspirovat, pomáhat a rozsvěcovat na témata i souvislosti, které jinde nenajdete, přesto, že se týkají nás všech. Chceme také přibližovat oba světy –lidí s postižením a těch, kteří zatím žádné postižení nemají. Hranice je přeci velmi tenká – a přesto na sebe lidé z obou stran často nedohlédnou. Mnohdy se tak připravují o možnost si porozumět a možná udělat ten jeden krok navíc, jeden krok k lepšímu.

Strana 24

REFLEKTOR / HISTORIE PÉČE O LIDI S POSTIŽENÍM

Přesto Libercem i Prahou pro-

šly stovky (ne-li tisíce) válečných

invalidů, přičemž v obou ústavech

se péče zaměřovala na doléčování

následků válečných zranění (již po

absolvovaných operacích), poope-

rační rehabilitaci i snahu o budoucí

funkční začlenění do většinové spo-

lečnosti. Nedílnou válečnou součástí

obou ústavů byly specializované díl-

ny na výrobu ortopedických protéz

a v Praze i tzv. Škola pro vojíny-in-

validy. Tak jako tak, kontaktu s ma-

lými dětmi v obou ústavech ze strany

válečných invalidů se nebylo možné

vyhnout – se všemi s toho plynoucí-

mi negativy (ale i pozitivy).

Poválečná doba změnila mnohé.

Bylo nutné se přeorientovat z de fac-

to válečné výroby protéz a ortope-

dických pomůcek na zcela mírové

podmínky. Oba ústavy čelily několik

let vážným hospodářským problé-

mům. V Praze nastalo zlepšení až

po roce 1925 po hluboké a boles-

tivé reformě. Ztrátové provozy byly

postupně uzavírány, přebytečný

personál propouštěn či rekvalifiko-

ván, a hlavně byla otevřena celá řada

nových ústavních dílen s rozličným

zaměřením.

SÍŤ ZAŘÍZENÍ

Počátek dvacátých let minulého sto-

letí však hlavně přinesl vznik dvou

nových velkých ústavů v Brně a Plz-

ni. Již 14. května 1920 tak otevírá

ředitel Jan Chlup v Brně – Králově

Poli zbrusu nový ústav. Dnešní Ko-

ciánka začala využívat v předešlém

roce zakoupený a následně uprave-

ný zámeček i s přilehlým parkem;

během prvních dvou let sem bylo

přijato celkem 54 chovanců, jak se

tehdy říkalo.

Západočeská Plzeň následovala

zanedlouho. Díky neúnavné sna-

ze MUDr. Roberta Nebeského byl

v centru města v roce 1921 ote-

vřen zbrusu nový ústav, tentokrát

nesoucí jméno našeho prvního pre-

zidenta. Ostatně ani to nebylo ná-

hodou – Tomáš Garrigue Masaryk

se jeho otevření osobně zúčastnil.

Prezident Masaryk i jeho dcera Alice

přitom patřili mezi osoby, které po-

třebu péče o děti a mládež velmi vy-

zdvihovaly; sám Masaryk se o zále-

žitosti ústavní péče živě zajímal, tato

odborná zařízení pravidelně navště-

voval a provoz těchto institucí velmi

často podporoval i finančně.

V lednu 1921 se díky nedlouho

předtím přiznané státní podpoře po-

dařilo ve Slavnici nedaleko Dubnice

nad Váhem otevřít v budově býva-

lého velkostatkáře Szilányiho Do-

mov slovenských mrzáčikov. Prav-

děpodobně v průběhu roku 1932

s velikými obtížemi vzniká ústav

v Mukačevu na Podkarpatské Rusi,

a konečně v druhé polovině 30. let

byla základní síť těchto zařízení do-

budována. Dne 1. září 1937 se v bu-

dově bývalé muniční továrny Patron-

ka v Bratislavě otevírá druhý ústav

na Slovensku.

Je však třeba výslovně zmínit,

že i v tomto období byl počet lůžek

v těchto zařízeních naprosto ne-

dostačující. Jinak řečeno, na přijetí

do těchto specializovaných ústavů

čekaly tisíce dětí a na nemalou část

z nich se nikdy nedostalo. (K roku

1932 bývá uváděno, že se v celém

Československu vyskytovalo na

21 000 osob v dětském věku s ně-

jakou formou tělesného defektu.)

U těch šťastnějších pak už často mu-

sel být zohledňován např. věk odpo-

vídající kritériím pro přijetí (zpravi-

dla mezi 7 a 15 lety), pouze tělesné

postižení či dobré předpoklady pro

studium na ústavní škole. V histo-

rických pramenech však najdeme

První světová

válka propojila

postižené děti

s válečnými

invalidy, kteří se

museli přizpůsobit

nové situaci.

Prvních jedenáct

chlapců v péči

Jedličkova ústavu,

který vznikl

na pražském

Vyšehradě roku

1913.