Strana 28
REFLEKTOR / STIPENDIA KONTA BARIÉRY
Být s těmi, kteří
potřebují pomoc
Před 30 lety jsem se setkala s lid-
mi, kteří se věnovali jiným lidem
než sobě – „dělali charitu“. Byli tu
pro druhé. Činili dobro. Shodou
náhod, přesněji na nabídku dr.
Šturmy, jsem se stala členkou
Rady Konta Bariéry. Lidé v tomto
projektu mnoho uměli a umějí.
Především myslet na druhé a vní-
mat jejich životy. Ti druzí potřebo-
vali, aby s nimi někdo byl a myslel
na ně a věděl o nich. A hlavně jim
pomohl. Ne se o to jen snažil a ne
o tom jen mluvil. Lidé v Radě uměli
a umějí ne rozdávat, ale přerozdě-
lovat. Stále ještě nepadlo slovo pe-
níze, které se dostávají potřebným.
Nechce se mi slovo peníze dávat
do popředí. Ale bez toho, aby do
projektu Konta Bariéry přicházely
peníze od dobrovolných dárců,
kteří na projekt přispívají, by ono
činění dobra bylo nemožné.
Sama však spatřuji charitu i v tom,
že se lidé umějí přiblížit lidsky.
V tom není ta dobročinnost dána
jen penězi, v tom je to, co si nesou
lidé v sobě. S láskou vzpomínám
na vzácné lidi, jako např. na Zdeň-
ka Matějčka, na Jiřinu Šiklovou,
a jsem ráda, že jsem díky 30
letům v Radě Konta Bariéry mohla
zažívat proces dělání/činění chari-
ty od srdce, s vervou a s pokorou
k lidem, kteří pomoc potřebují.
Jsem ráda, že jsem se naučila
vidět realitu realisticky a vnímat
ji přitom optimisticky a s pocity
naděje. Vnímat, prožívat a sdí-
let. Koho a co? Příběhy lidí, jimž
Konto Bariéry pomáhá. Charitou
se člověk nevykupuje, charita je
dobrodiní. To je podstata našich
životů. Být s těmi, kteří potřebují
pomoc. A takoví lidé nejsou jen
v Kontu Bariéry. Jsou díkybohu
všude kolem nás.
Autorka je klinická psycholožka, členka
Rady Konta Bariéry.
SLOUPEK Dany ŠTĚRBOVÉ
jaká bude probační práce na vozíku
v reálu. Budu muset mít uzpůsobe-
né prostředí, ale jinak je to o počíta-
či a lidech, kteří přicházejí za vámi,
takže teoreticky bych měl všechno
zvládnout. Není to streetworking,“
uvažuje Jarda nahlas o své profesní
budoucnosti.
SAMOSTATNÝ ŽIVOT SPOMOCÍ
Netřeba zdůrazňovat, že Jardova fy-
zická omezení představují zvýšené
náklady na pomůcky a asistenci.
Pomoci od Konta Bariéry v podobě
stipendia si podle svých slov moc
váží. A je radost vidět, jak suverénně
svoje fungování zvládá. K vozíku má
připojen mobilní telefon, který sám
ovládá, stejně jako počítač. „Mám
ústní myš a brzy budu mít i oční. Po-
užívám dvě obrazovky, takže píšu
celkem rychle,“ popisuje praktické
otázky. Fakulta je bezbariérová a vy-
chází mu vstříc. Na přednášky s ním
chodí osobní asistenti a asistentky.
Jediné, co ho v souvislosti se studiem
trochu mrzí, je skutečnost, že nemá
tolik času na svůj koníček – skládání
rapové muziky.
Až dokončí bakalářský titul, rád by
pokračoval na magistra. Ještě něja-
kou chvíli bude určitě bydlet s rodiči.
„Našli jsme si podnájem nedaleko fa-
kulty. Uvažoval jsem o samostatném
bydlení, ale mamka trvá na tom, že
budu žít s nimi, dokud si nenajdu
práci. A má asi pravdu, mimo jiné
i z finančních důvodů,“ konstatuje
Jarda, který však vskutku nepůsobí
dojmem mladého muže závislého na
rodičích.
Vedle rapu má rád společnost lidí,
hudební akce, dobré jídlo a četbu
knih. „Letos jsem byl také poprvé
v životě u moře. Itálie byla skvělá! Ži-
vot by měla být radost, a tam to umě-
jí. Teplo, ženy, dobré jídlo, báječná
kombinace,“ pochvaluje si nepopi-
ratelný milovník života, který i kdy-
by chtěl, nezakryje svou náklonnost
k něžnému pohlaví. A ženy pro něho
mají zjevně také slabost. Přesto, nebo
možná právě proto, zatím neuvažuje
o založení rodiny. „Upřímně řečeno
mě děsí ta odpovědnost. A to platí už
o samotných vztazích. Jsou hrozně
komplikované a není to moje nej-
silnější stránka. Když mě teď moje
slečna doma představila jako přítele,
úplně mě to šokovalo. Tak uvidíme,
jak to budu mít za nějaký čas,“ uzaví-
rá se smíchem Jarda.
U nákupů i drtivé
většiny ostatních
aktivit běžného
dne potřebuje
Jarda pomoc
asistenta/ky.