Strana 31
31
skládat z češtiny a angličtiny, so-
ciální práce a speciální pedagogiky.
Češtiny se nebojí, s angličtinou ale
musí pohnout. „Právě si sháním do-
učování, teď ve třeťáku nasadila paní
profesorka tvrdší režim, ale snad to
zvládám, nějaké rezervy ještě mám.“
Odborné předměty ji baví, ostatně už
dnes přemýšlí, zda by nezvládla i po-
kračování vyššího studia na JABOK.
I když si uvědomuje, že na prak-
tické škole by měla studium o dost
jednodušší, je se změnou školy spo-
kojená. „Ten přesun z komfortu, tedy
školy, kde jsem se moc snažit nemu-
sela, do školy, kde jsou náročnější po-
žadavky a jiní kamarádi, pro mě roz-
hodně nebyl jednoduchý. Dnes jsem
ale ráda a myslím, že mě studium na
této škole přimělo k větší samostat-
nosti,“ hodnotí Lucie. Na internátu má
stejně jako ostatní studenti k ruce vy-
chovatele a pečovatelky. „Po pravdě,
potřebuju pořád hodně pomoci, ne-
jsem úplně samostatná. Obléknu si
třeba tričko naruby. Nebo mám pusu
špinavou, ale samozřejmě se sama
snažím,“ konstatuje mladá dívka.
Kromě výuky navštěvuje v odpo-
ledních hodinách některé kroužky,
například sebeobslužný kroužek va-
ření. „Vařím jednoduchá jídla a to víte,
že občas něco pokazím. Třeba tuhle
jsem dělala vajíčkovou pomazánku.
Dala jsem tam celý kelímek jogurtu
a bylo to řídké,“ směje se Lucie a po-
dotýká, že nakonec se to i tak dalo
jíst. „Ale třeba s pečením cukroví mi
vždycky pomáhá mamka,“ dodává.
NA VÍKENDY DOMŮ
Domů do Sedmihorek se Lucie vrací
každý víkend. Táhne ji sem i příroda,
která jí v Praze trochu chybí. Ve vol-
ném čase nejraději chodí s mámou
po Českém ráji a hledají kameny.
Ty jsou Lucčinou celoživotní láskou.
„Má ráda minerály a za Turnovem
jsou jejich naleziště. Chodíme spolu
často po lese a vyhledáváme je. Má
je pod polštářem, nosí je po kapsách.
Po hmatu je nepozná, ale když jí řek-
nu, jaký druh kamene jsme našly,
zapamatuje si to. Ráda taky chodí na
různé burzy a veletrhy, kde se kame-
ny prodávají,“ říká o své dceři Anna.
Na to, že je Lucka nevidomá, se
přišlo krátce po narození. „Když
v šesti týdnech nefixovala předmě-
ty, upozornila jsem na to lékařku.
Při další prohlídce šlo už všechno
rychle, jedno vyšetření následovalo
druhé. Museli jsme se s tím srovnat,
nebylo to jednoduché,“ říká Anna
a Lucka k tomu dodává: „Zvládnout
se to dá. Obdivuju mamku v tom, že
se se mnou nepáře. Chodíme třeba
spolu přes výmoly do lesa, na mé
oblíbené kameny, zkrátka se sna-
žíme žít tak, jako bych byla zdravá,“
popisuje Lucie.
Anniným snem je, aby se Lucka
jednou osamostatnila a měla svůj
vlastní život. „Zaslouží si mít jednou
svou rodinu, moc bych jí to přála,“
uzavírá Lucčina maminka. Vlastně
taky bojovnice.
Maminka Anna
nepochybovala
o tom, že Lucie
přijímací zkoušky
zvládne.
S přípravou jí
velmi pomohla.
Pamatuji si, že když
jsem byla malá,
vysvětlovala mi máma
úlohy o pohybu tak,
že mi to ukazovala na
mých rukách. Jedno auto
vyjelo v tu dobu, druhé
v jinou. Jela proti sobě, za
jak dlouho se setkají?