Můžeš

Čtení pro ty, kteří se nevzdávají. Už od roku 1992 je Můžeš svědkem změn, které doprovázely život nejen smyslově, mentálně či fyzicky handicapovaných lidí. Chceme inspirovat, pomáhat a rozsvěcovat na témata i souvislosti, které jinde nenajdete, přesto, že se týkají nás všech. Chceme také přibližovat oba světy –lidí s postižením a těch, kteří zatím žádné postižení nemají. Hranice je přeci velmi tenká – a přesto na sebe lidé z obou stran často nedohlédnou. Mnohdy se tak připravují o možnost si porozumět a možná udělat ten jeden krok navíc, jeden krok k lepšímu.

Strana 44

REFLEKTOR / NEUROSTIMULACE

Před šesti lety jsem musel dostat

baklofenovou pumpu na zmírnění

křečí. To mi alespoň umožnilo začít

hrát na vozíku tenis, jemuž jsem se

věnoval od dětství. Na bolesti jsem

musel brát opiáty. Ty jsou možná

chvíli fajn, ale po osmi letech je to už

jen nepříjemné a vyčerpávající. Díky

implantátu jsem mohl začít postupně

snižovat dávky obojího. Je to velká

úleva,“ pochvaluje si Tomáš.

Za největší zážitek považuje, když

byl implantát tři dny po operaci akti-

vován, že mu jako mávnutím kouzel-

ného proutku zmizela úporná bolest

v levém tříslu. Světlých okamžiků

pak postupně přibývalo víc a víc.

I když všechno stále není ideální

a uvědomuje si, že před sebou má

ještě dost práce. „Od začátku bylo

patrné, že se věci daly do pohybu.

Začal jsem cítit každý sval, povolily

spazmy, takže nohy už nebyly beto-

nové, ale naopak uvolněnější. Začaly

se objevovat motorické funkce. Moc

mi to pomohlo. Na chození to sice

není, ale zlepšuji se. Nejdřív jsem se

jen postavil, pak o holích ušel deset

metrů, teď zvládnu stovku. Musím

však opatrně, což zrovna není můj

styl. Bohužel to nejde urvat urput-

ností a silou. Když to přeženu, za-

čnou se vracet bolesti. Ty totiž úplně

nezmizely, přestože jsou jiné a mír-

nější. Sám z toho mám v hlavě zma-

tek. Někdy stojím a všechno je úpl-

ně v pořádku, jindy to nestojí za nic.

A každá noha je jiná. V něčem lepší,

v něčem horší. Zlepšilo se mi i cho-

zení na toaletu a ubylo pocitů únavy,“

líčí Tomáš svoje pocity.

PRŮBĚH OPERACE

Samotný zákrok trval přes šest ho-

din, ale předcházela mu dlouhá

příprava a plánování multidiscipli-

nárního týmu, který zahrnuje vedle

doktora Kozáka pochopitelně také

neurochirurgy, rehabilitační lékaře,

fyzioterapeuty a psychologa. „Velmi

důležité je přesné umístění implan-

tátu. To trvá přibližně dvě hodiny

a prováděli ho neurochirurgové, což

já nejsem. Popravdě řečeno to ně-

které lidi překvapuje, že takovou věc

inicioval zrovna specialista na bolest.

Během operace se využívá EMG,

kdy nám jehličky ve svalech dávají

zpětnou vazbu o tom, jaké oblasti se

nám v danou chvíli podařilo napojit.

Jde doslova o milimetry,“ říká Šimon

Kozák a přiznává, že prožíval s vel-

kým napětím, jaký bude výsledek.

Navíc operace, zejména pak páteře,

není nikdy bez rizika. Výsledek byl

ale nad očekávání, a to ještě není

nic hotovo. Jak už bylo řečeno, prá-

ce pokračuje rehabilitací, bez níž by

úspěch nebyl možný.

Na otázku, jestli se po tom všem

Tomáš cítí jako průkopník, s úsmě-

vem upřímně odvětí, že si připadá

spíš jako pokusný králík. Říká to

však s vděčností za pomoc a péči,

které se mu dostává. Podobně vnímá

i mediální zájem, který bere hlavně

jako cestu, jak podpořit další vývoj

v této oblasti. Jeho lékař prý zazna-

menal už i jisté dotazy od zahranič-

ních kolegů z oboru.

„Jsme na začátku něčeho, co ješ-

tě není oficiální terapie,“ konstatuje

doktor Kozák a dodává: „Zákrok byl

hrazený zdravotní pojišťovnou, pro-

tože primární indikací byla léčba

bolesti. To bude trvat ještě roky, než

se tohle změní. Čeká nás dlouhý vý-

zkum a testování. Obecně například

vůbec nejsou data k vlivu neurosti-

mulace na ejakulaci a erekci. Něco

málo se ví o vlivu na funkci střev,

močení a krevní tlak, což jsou všech-

no oblasti, s nimiž mívají lidé po po-

ranění míchy rovněž problémy. Roz-

hodně se zatím nehodlám pouštět

mimo oblast úrazových a ischemic-

kých poškození, jako třeba do obrn

a podobně. Zaměřit se rovněž hod-

lám zejména na hrudní páteř. U krku

už je zasažena i funkce rukou, které

ovšem považuji za velmi důležité při

následné rehabilitaci.“

Poodhaluje i svůj výhled do bu-

doucnosti: „Neurostimulace se těší

velké pozornosti a má mnoho forem

i využití. Myslím, že má naději s dob-

rým výhledem. Osobně bych řekl, že

rozhodně víc než biologická léčba

například v podobě kmenových bu-

něk. Ty zatím neukázaly nic převrat-

ného ani přesvědčivého.“ 

Od začátku bylo patrné,

že se věci daly do

pohybu. Začal jsem cítit

každý sval, povolily

spazmy, takže nohy už

nebyly betonové, ale

naopak uvolněnější.

Začaly se objevovat

motorické funkce. Moc

mi to pomohlo. Na

chození to sice není, ale

zlepšuji se.

Díky implantátu se

po letech dokáže

postavit na vlastní

nohy aujít na nich

desítky metrů.