Strana 30
REFLEKTOR / STIPENDIA KONTA BARIÉRY
postižení byla spíše podprůměrná,“
konstatuje. Na radu speciální peda-
gožky jí proto byla doporučena méně
náročná praktická škola. Pak ovšem
přišel covid a pro Lucku nedostateč-
ná online výuka. „Ona ale potřebuje
každodenní osobní péči a bez ní hro-
zilo, že i znalosti, které nabyla na zá-
kladce, by přišly vniveč. Tehdy jsem
si řekla, že to tak nemůžu nechat,“ vy-
práví paní Anna, která je maminkou
také 18letého syna.
MAMKA TO DO MĚ DRTILA
Začaly tedy společně hledat jinou
školu. Nejprve přemýšlely o ma-
sérství, ale pro křehkou dívku se
tento obor moc nehodil. Nakonec
Lucie podala přihlášku na Gymná-
zium a Střední odbornou školu pro
nevidomé v pražských Butovicích,
obor sociální činnost. „Když jsme to
oznámily naší speciální pedagožce,
řekla mi, že na to Lucie nemá a ur-
čitě nezvládne ani přijímací zkouš-
ky. Dost mě to zamrzelo,“ líčí Luciina
maminka.
Totéž obě slyšely od některých
dalších učitelek, které Lucku učily.
Odradit se ale nenechaly. Naopak,
pochybnosti a nedůvěra, s níž byly
konfrontovány, je o to víc motivova-
ly. Lucii ve studiu, Annu v tom, aby
jí pomohla se na přijímačky připra-
vit. „Obuly jsme se do toho,“ shrnuje
Anna a Lucie dodává: „Mamka mě
neskutečně drtila, celý rok jsme se
neustále učily, stokrát jsem to obre-
čela, dnes jsem za to ale upřímně
ráda.“ S češtinou příliš potíží neměla,
horší to bylo s matematikou. „Odma-
la jsem s ní bojovala, představit si ja-
kékoli číslo pro mě bylo velmi těžké.
Pamatuji si, že když jsem byla malá,
vysvětlovala mi máma úlohy o pohy-
bu tak, že mi to ukazovala na mých
rukách. Jedno auto vyjelo v tu dobu,
druhé v jinou. Jela proti sobě, za jak
dlouho se setkají,“ uvádí mladá dívka
klasický příklad ze školních učebnic.
Nakonec ale přijímačky zvládla
jako jedna z nejlepších a ke studiu ji
přijali. Uznání přišlo i od bývalé tříd-
ní učitelky z praktické školy. „Napsa-
la mi esemesku, že jsem příkladem
všem rodičům, za to, co jsme s Luc-
kou dokázaly,“ těší maminku Annu.
Byla jsem na Lucku a vlastně i na
sebe hrdá. Lepší školu jsme si doslo-
va vybojovaly.“
CHCE POMÁHAT
Další změny Lucii teprve čekaly. Ze
začátku ji její maminka do školy vo-
zila autem, dnes jí posadí do auto-
busu směr Černý Most a na výstupu
z metra na ni čeká spolužák, který
ji doprovodí na internát. Přesun do
nové školy pro ni byl výzvou i v tom,
že se tu musela naučit orientovat.
„Prostorovka“ pro ni ale zůstává
nepřekonatelným problémem, bez
pomoci se neobejde. Občas se jí ale
i tak zadaří, například když jsme se
ve škole s Lucií sešly, neváhala mi
jít v hustém dešti naproti. Pomáhat
druhým je jí totiž vlastní. „Má dar
komunikovat s lidmi, právě proto jí
zvolený obor opravdu sedí,“ hodnotí
maminka Anna.
Už teď pomáhá Lucka jako dobro-
volnice seniorům pro sociální služ-
bu Na Hřebenkách. Baví ji si s nimi
povídat, trénovat paměť, čte jim, vy-
slechne je, obejme, zpestří jim den.
„Je pro to zapálená. Nedávno mi ří-
kala, že celý život někdo pomáhá jí
a teď konečně může pomoci něko-
mu ona. Myslím, že toho dosáhne, je
pilná a poctivě se učí,“ hodnotí Anna.
MATURITA NA DOHLED
Za rok čeká Lucii na střední škole
v Butovicích maturita. Zkoušku bude
Kameny jsou
její celoživotní
láskou. Má je pod
polštářem a nosí je
i po kapsách.
Za rok čeká Lucii maturita.
Zkoušku bude skládat z češtiny
a angličtiny, sociální práce a speciální
pedagogiky. Češtiny se nebojí,
s angličtinou ale musí pohnout.