Můžeš

Čtení pro ty, kteří se nevzdávají. Už od roku 1992 je Můžeš svědkem změn, které doprovázely život nejen smyslově, mentálně či fyzicky handicapovaných lidí. Chceme inspirovat, pomáhat a rozsvěcovat na témata i souvislosti, které jinde nenajdete, přesto, že se týkají nás všech. Chceme také přibližovat oba světy –lidí s postižením a těch, kteří zatím žádné postižení nemají. Hranice je přeci velmi tenká – a přesto na sebe lidé z obou stran často nedohlédnou. Mnohdy se tak připravují o možnost si porozumět a možná udělat ten jeden krok navíc, jeden krok k lepšímu.

Strana 6

TÉMA

30 let pomoci.

Vždy, všem

Tak Bariérám je třicet. Jak vždycky říkají staří,

a děti to nesnášejí, tebe jsem znal, když jsi byl

takhle malinkej. Tak takhle já jsem znal Bariéry.

Ovšem zatímco my stárneme a slábneme,

Bariéry rostou a sílí. Alespoň jedna dobrá

zpráva vtéhle těžké době. Jen ať to tak jde dál.

Půjčila jsem si tahle slova Marka Ebena,

kterými gratuloval Kontu Bariéry kpěknému výročí.

Třicet let Konta Bariéry. Je to málo,

nebo moc? Měla jsem štěstí, že jsem

stála u zrodu jedinečného projektu

a jsem u něj stále. Můžu se otočit za

úspěšnou historií a prožívat i stá-

vající rozvoj téhle největší a nejdéle

trvající veřejné sbírky u nás.

Jedním zajímavým marketingo-

vým nápadem jsme získali v krátké

době 50 000 dárců, kteří tenhle

nápad vyslyšeli. Malý klouček sedí

na invalidním vozíku, maluje se

na klauna. A Vlastimil Brodský se

svým podmanivým hlasem ptá: „Co

všechno budou muset tyhle děti

udělat, abychom si jich všimli?“

Mně se to moc líbilo, sezvala jsem

lidi, které jsem znala a vážila jsem

si jich, ať to byl třeba pan profesor

Zdeněk Matějček, Jiřina Šiklová,

Honza Kačer, profesor Martin Bojar,

Martin Kovář a další. Společně

jsme diskutovali o nápadu agentury

a vymysleli jsme název i obsah

nového a podle mě tenkrát i dnes je-

dinečného projektu – Konto Bariéry.

Řekli jsme si, že budeme pomáhat

handicapovaným, i když jsme tehdy

přesně nevěděli jak. Velice brzy po

startu kampaně s klaunem se uká-

zalo, jakou jsme otevřeli „Pandořinu

skříňku“. Byla to v té době skutečně

neprošlapaná cesta, lidé s postiže-

ním tu často doslova žili zavření ve

svých bytech.

Za třicet let jsme se hodně naučili.

My v Bariérách a celá společnost

s námi. Šířili jsme a šíříme myšlen-

ku, že tihle lidé patří mezi nás, a dě-

láme, co umíme, pro to, abychom

všechny bariéry, které tomu brání,

pomáhali odstranit.

Součástí Konta Bariéry jsou dnes

skvělé projekty, které organizujeme

řadu let a přinášejí nám hodně

Foto: JAN ZÁTORSKÝ a ARCHIV NADACE CHARTY 77