Strana 6
TÉMA
Nebýt na to sám
Pokud někdo dlouhodobě vdomácím prostředí pečuje
oněkoho blízkého sfyzickým nebo psychickým postižením,
bývá to velmi náročné. Proto je pro pečující osoby důležité
mít alespoň občas prostor na oddechnutí aosobní život.
Existují organizace, které poskytují takzvanou respitní neboli
odlehčovací péči zaměřenou na určitý typ postižení. Jednou
ztakových je iČeská alzheimerovská společnost (ČALS).
Ojejím fungování jsme si povídali sMarkétou Musilovou,
koordinátorkou respitní péče.
Text: RADEK MUSÍLEK
Foto: MILAN JAROŠ
Odlehčovací služby mohou mít tři
formy – terénní, ambulantní a po-
bytovou. V prvním případě se jed-
ná o terénní odlehčovací službu,
podobně pomoci často dokáže pe-
čovatelská nebo asistenční služba
v domácnosti, ambulantní probíhá
nejčastěji v centrech denních služeb
a sta cionářích, poslední jmenovaná
pak krátkodobě v pobytových zaří-
zeních typu týdenní stacionář anebo
domov se zvláštním režimem.
Česká alzheimerovská společnost
pomáhá lidem, u nichž byla rozpo-
znána nějaká forma demence naru-
šující myšlení, paměť a úsudek. Pod-
pora se týká i pečujících rodinných
příslušníků, a to mimo jiné formou
terénní respitní péče. Tu koordinuje
Markéta Musilová (38), vzděláním
sociální pracovnice.
POPTÁVKA PŘEVYŠUJE NABÍDKU
Služba spočívá v docházení do ro-
din pečujících o někoho z blízkých.
„Dotyčného člověka si bereme na
starost obvykle na tři až čtyři hodiny,
jsou i situace, kdy jsme v rodinách
déle. O službu je veliký zájem, dost
lidí musí čekat v pořadníku. Náš tým
respitní péče tvoří osm lidí, kteří se
starají o přibližně patnáct klientů.
Trochu se potýkáme s nedostatkem
zájemců o tuto práci. Potřebujeme
totiž dlouhodobé zaměstnance. Kli-
entům nějakou dobu trvá, než si na
někoho zvyknou, a pak špatně sná-
šejí změny. Není žádoucí, aby se naši
pracovníci často střídali. Rozhodně
by mohlo být více poskytovatelů,
sice nejsme jediní, ale navýšení ka-
pacit by určitě padlo na úrodnou
půdu. Poptávka vysoce převyšuje
nabídku, i když pomalu přibývá or-
ganizací, které berou i klienty s de-
mencí. Rodinám umíme doporučit,
kam se obrátit o další služby, stále
jich však není dost,“ vysvětluje Mar-
kéta Musilová, která sama začínala
v terénní přímé péči.
Mezi pracovníky převažují ženy,
často studentky psychologie a po-
dobných oborů. „Máme jen dva
muže, jeden studuje medicínu, dru-
hý Vysokou školu chemicko-tech-
nologickou. Studenti většinou dělají
na dohodu a spolupracují s námi
obvykle tak dva roky, což je docela
fajn. Dvě stálé kolegyně jsou trochu
starší a jejich původní profese byla
jiná,“ popisuje Markéta svůj tým. Ona
sama se k práci pro Českou alzhei-
merovskou společnost dostala velmi
podobným způsobem. „V roce 2010
mě k tomu zlákali na vysoké škole
dva spolužáci, kteří tady pracovali.
Nejprve jsem se bála, že na to ne-
mám – a po první zkušenosti jsem
dokonce plakala a sesypala se, ale
nakonec jsem se chytla. Začalo mi
to dávat smysl. Je přece super, když
pro ty lidi můžete něco dělat,“ vzpo-
míná koordinátorka respitní péče na
své začátky. Dodnes do terénu občas
Česká alzheimerovská společnost
pomáhá lidem, u nichž byla
rozpoznána nějaká forma demence
narušující myšlení, paměť a úsudek.
Podpora se týká i pečujících rodinných
příslušníků, a to mimo jiné formou
terénní respitní péče.