Můžeš

Čtení pro ty, kteří se nevzdávají. Už od roku 1992 je Můžeš svědkem změn, které doprovázely život nejen smyslově, mentálně či fyzicky handicapovaných lidí. Chceme inspirovat, pomáhat a rozsvěcovat na témata i souvislosti, které jinde nenajdete, přesto, že se týkají nás všech. Chceme také přibližovat oba světy –lidí s postižením a těch, kteří zatím žádné postižení nemají. Hranice je přeci velmi tenká – a přesto na sebe lidé z obou stran často nedohlédnou. Mnohdy se tak připravují o možnost si porozumět a možná udělat ten jeden krok navíc, jeden krok k lepšímu.

Strana 6

TÉMA

Nebýt na to sám

Pokud někdo dlouhodobě vdomácím prostředí pečuje

oněkoho blízkého sfyzickým nebo psychickým postižením,

bývá to velmi náročné. Proto je pro pečující osoby důležité

mít alespoň občas prostor na oddechnutí aosobní život.

Existují organizace, které poskytují takzvanou respitní neboli

odlehčovací péči zaměřenou na určitý typ postižení. Jednou

ztakových je iČeská alzheimerovská společnost (ČALS).

Ojejím fungování jsme si povídali sMarkétou Musilovou,

koordinátorkou respitní péče.

Text: RADEK MUSÍLEK

Foto: MILAN JAROŠ

Odlehčovací služby mohou mít tři

formy – terénní, ambulantní a po-

bytovou. V prvním případě se jed-

ná o terénní odlehčovací službu,

podobně pomoci často dokáže pe-

čovatelská nebo asistenční služba

v domácnosti, ambulantní probíhá

nejčastěji v centrech denních služeb

a sta cionářích, poslední jmenovaná

pak krátkodobě v pobytových zaří-

zeních typu týdenní stacionář anebo

domov se zvláštním režimem.

Česká alzheimerovská společnost

pomáhá lidem, u nichž byla rozpo-

znána nějaká forma demence naru-

šující myšlení, paměť a úsudek. Pod-

pora se týká i pečujících rodinných

příslušníků, a to mimo jiné formou

terénní respitní péče. Tu koordinuje

Markéta Musilová (38), vzděláním

sociální pracovnice.

POPTÁVKA PŘEVYŠUJE NABÍDKU

Služba spočívá v docházení do ro-

din pečujících o někoho z blízkých.

„Dotyčného člověka si bereme na

starost obvykle na tři až čtyři hodiny,

jsou i situace, kdy jsme v rodinách

déle. O službu je veliký zájem, dost

lidí musí čekat v pořadníku. Náš tým

respitní péče tvoří osm lidí, kteří se

starají o přibližně patnáct klientů.

Trochu se potýkáme s nedostatkem

zájemců o tuto práci. Potřebujeme

totiž dlouhodobé zaměstnance. Kli-

entům nějakou dobu trvá, než si na

někoho zvyknou, a pak špatně sná-

šejí změny. Není žádoucí, aby se naši

pracovníci často střídali. Rozhodně

by mohlo být více poskytovatelů,

sice nejsme jediní, ale navýšení ka-

pacit by určitě padlo na úrodnou

půdu. Poptávka vysoce převyšuje

nabídku, i když pomalu přibývá or-

ganizací, které berou i klienty s de-

mencí. Rodinám umíme doporučit,

kam se obrátit o další služby, stále

jich však není dost,“ vysvětluje Mar-

kéta Musilová, která sama začínala

v terénní přímé péči.

Mezi pracovníky převažují ženy,

často studentky psychologie a po-

dobných oborů. „Máme jen dva

muže, jeden studuje medicínu, dru-

hý Vysokou školu chemicko-tech-

nologickou. Studenti většinou dělají

na dohodu a spolupracují s námi

obvykle tak dva roky, což je docela

fajn. Dvě stálé kolegyně jsou trochu

starší a jejich původní profese byla

jiná,“ popisuje Markéta svůj tým. Ona

sama se k práci pro Českou alzhei-

merovskou společnost dostala velmi

podobným způsobem. „V roce 2010

mě k tomu zlákali na vysoké škole

dva spolužáci, kteří tady pracovali.

Nejprve jsem se bála, že na to ne-

mám – a po první zkušenosti jsem

dokonce plakala a sesypala se, ale

nakonec jsem se chytla. Začalo mi

to dávat smysl. Je přece super, když

pro ty lidi můžete něco dělat,“ vzpo-

míná koordinátorka respitní péče na

své začátky. Dodnes do terénu občas

Česká alzheimerovská společnost

pomáhá lidem, u nichž byla

rozpoznána nějaká forma demence

narušující myšlení, paměť a úsudek.

Podpora se týká i pečujících rodinných

příslušníků, a to mimo jiné formou

terénní respitní péče.