Můžeš

Čtení pro ty, kteří se nevzdávají. Už od roku 1992 je Můžeš svědkem změn, které doprovázely život nejen smyslově, mentálně či fyzicky handicapovaných lidí. Chceme inspirovat, pomáhat a rozsvěcovat na témata i souvislosti, které jinde nenajdete, přesto, že se týkají nás všech. Chceme také přibližovat oba světy –lidí s postižením a těch, kteří zatím žádné postižení nemají. Hranice je přeci velmi tenká – a přesto na sebe lidé z obou stran často nedohlédnou. Mnohdy se tak připravují o možnost si porozumět a možná udělat ten jeden krok navíc, jeden krok k lepšímu.

Strana 19

19

tože zaměstnanec ve třetím stupni

invalidity se počítá za tři.

VÝCVIK ZAČÍNÁ

UDOBROVOLNÍKŮ

Kdo však očekává, že bude při ná-

vštěvě Pestré zaplaven smečkou

roztomilých pejsků, bude zklamán.

Několik jich tam sice je, ale jsou

v práci stejně jako jejich majitelé

z řad zaměstnanců. Samotný výcvik

probíhá pod vedením Míši Perčino-

vé jinde. Klára Pragerová, vedoucí

sociální služby, ale jinak také zku-

šená cvičitelka, celý proces popi-

suje: „Ve výcviku máme vždy šest

psů. Na jednoho cvičitele připadají

dvě zvířata. Ročně tak dokážeme

klientům předat přibližně stejný po-

čet. Nejvhodnější a nejčastější rasy

jsou labradoři a border kolie. Cvičili

jsme už ale i německé a švýcarské

ovčáky, portugalského vodního psa

a pudly. Posledně jmenovaní jsou

hypoalergenní. Jako raritu bych jme-

novala signální čivavu nebo ridge-

backa, který je obecně nevhodný,

ale šlo o výslovné přání. Vždy záleží

na povaze konkrétního psa. O výbě-

ru vhodného plemene pochopitelně

s klienty předem mluvíme. Je po-

třeba sladit představy s možnostmi

a potřebami, to se děje v rámci soci-

ální služby,“ vysvětluje Klára.

Z chovné stanice sem přicháze-

jí dvouměsíční štěňata, jež putují

k vychovatelům, kteří se jim věnu-

jí do roku a půl života. Vychovatelé

jsou dobrovolníci. „Jedná se o různé

lidi. Spolupracujeme se studenty, ale

i s lidmi středního věku. Zapojilo se

třeba hodně zaměstnanců České te-

levize. Potkali byste ovšem i ředite-

le letecké společnosti. Obecně je to

vhodné pro lidi z kanceláře – psi si

zvyknou chodit mezi lidi, pořád se

jim můžete věnovat. Náš výcvik pro-

bíhá zásadně bez kotců,“ zdůrazňuje

Klára.

V této první fázi se psi neučí niče-

mu speciálnímu. Jde o základní po-

vely a socializaci. Jednou za měsíc

dojde na setkání a konzultace s pro-

fesionálními trenéry z Pestré. Jednou

ročně se koná nácvikový pobyt v re-

kreačním zařízení. To bývá problém

sehnat, ne všude je taková smečka

vítána. Zvířata procházejí zdravotní-

mi a povahovými testy. Potom může

začít samotný speciální výcvik pod-

le potřeb klienta pod vedením zku-

šených trenérů. Během něho také

dochází k prvnímu kontaktu s kli-

entem. K němu se musí vybrat pova-

hově vhodný pes. A platí zásada, že

konečné slovo o výběru má samotný

pes! Musí se mu ke klientovi chtít.

OSM LET POMOCI

Do práce pes nastupuje většinou od

svých dvou a více let. „První rok po

předání patří pes nám,“ říká Klára

Pragerová a dodává: „Pokud během

této fáze vzájemného sžívání, která

je nejnáročnější, vše funguje, jak má,

připadne pes klientovi. My ale ručí-

me za to, že se bude mít zvíře dobře,

takže může ve výjimečných přípa-

dech dojít i na odebrání.“

Někdy se stane, že klient chce jen

vychovaného domácího mazlíčka.

S tím ovšem v Pestré neuspěje. Na

to je výcvik příliš drahý a náročný.

Osm až devět měsíců vyjde na čtvrt

milionu korun. Klient přitom nic ne-

platí. Finance se získávají z grantů,

od nadací, sponzorů či dárců. „Trápí

nás, že lidem se zrakovým posti-

žením platí vodicí psy úřad práce,

kdežto vozíčkářům ne. Považujeme

to za diskriminaci, což potvrdil i ná-

lez ombudsmana. Léta lobbujeme za

zákon o asistenčních psech,“ argu-

mentuje Michal Prager.

„Důkladně předem zjišťujeme uži-

tečnost pro klienta, ten ji musí pro-

kázat. Potom se dá pes vycvičit na

spoustu věcí. Dokáže přivolat po-

moc, signalizovat blížící se epileptic-

ký záchvat, podávat předměty a po-

dobně. Dokonce máme pána, který

je somnambulní neboli náměsíčný.

Pes ho v noci hlídá, aby se mu něco

nestalo,“ líčí Klára.

Psi od Pestré slouží dokonce i v za-

hraničí, kam se česká rodina odstě-

hovala. Také splňují mezinárodní

standardy sdružení ADI (Assistance

Dog International), které provádí

v Pestré každých pět let hloubkový

audit kvality výcviku.

Zájemci o asistenčního psa si

Pestrou nacházejí sami přes inter-

net nebo se o ní dozvědí na některé

z prezentačních akcí. Občas také na

doporučení od známých. Aktuálně

je jich nejvíc z řad dětí s poruchou

autistického spektra, u nichž fungují

jako canisterapeuti. V pasivní formě

formou tělesného kontaktu – ležení,

zahřívání, zklidnění, v aktivní formě

při hravých činnostech, kdy se dítě

něco učí prostřednictvím psa.

Čtyřnozí pomocníci jsou ve službě

do svých deseti let, pak odcháze-

jí do důchodu. Klienti si je většinou

nechávají, ale lze jim najít i nový do-

mov. V USA je prý časté, že zvíře po

kariéře lidé dávají pryč a pro jiné lidi

je zase otázkou prestiže si takového

Již ve druhém roce existence

v Pestré začali se zaměstnáváním

lidí s postižením. Kromě samotného

Michala jsou to aktuálně další tři,

většina na vozíku.