Strana 25
25
chodit, zhubla jsem asi dvacet kilo,
nebyla jsem schopná se sama po-
sadit v posteli, najíst se. Dohromady
jsem strávila v nemocnici a rehabili-
tačním ústavu tři měsíce. Ledviny mi
navíc nefungovaly, a tak jsem musela
podstupovat dialýzu.
To muselo být velmi těžké obdo-
bí…
Ze začátku ke mně domů docházela
zdravotní sestřička. Cvičila se mnou
a pomáhala mi s hygienou. Tehdy se
ke mně vrátil i bývalý přítel, se kte-
rým jsem se rozešla v době, kdy mi
sklerodermii diagnostikovali. Hodně
mi tehdy pomohl on i rodina.
Vté době jste na sklerodermii
dostala biologickou léčbu. Zabra-
la vám?
Ano. Lékaři mi ji nasadili vlastně díky
tomu, že mi odešly ledviny. Jinou léč-
bu už mi dát nemohli. Po jejím nasa-
zení jsem se postupně začala zlep-
šovat nejen fyzicky, ale i psychicky.
Svou roli tu sehrálo i prodělané kóma.
Než jsem do něj spadla, měla jsem
deprese. Po probuzení se ale stalo
něco zvláštního – najednou jsem byla
zklidněná, ulevilo se mi i od bolestí.
Nevadilo mi ani, že se musím znovu
učit chodit. Najednou jsem se cítila
lépe, a to mě psychicky hodně po-
vzbudilo. Možná i díky tomu začala
biologická léčba účinkovat.
Časem se vám navíc obnovila
ifunkce ledvin…
Ano, po dvou letech se vrátily do
normálu. Nejsou sice stoprocentně
funkční, ale jsem bez dialýzy. V té
době jsem už podstupovala vyšet-
ření kvůli transplantaci. Pak jsme si
ale s paní doktorkou řekly, že to ješ-
tě zkusíme. To byl docela adrenalin,
protože když je člověk bez dialýzy,
nikdy neví, kdy ho na ni poveze rych-
lá, jestli to ledviny ustojí. Začaly se ale
postupně chytat. Na nefrologii mě po-
řád sledují, ale zatím je to dobré.
Abiologickou léčbu máte dodnes?
Tu, kterou jsem brala na sklerodermii,
už nemám. Už tři roky se totiž navíc
léčím s rakovinou vaječníků. Přednost
tak dostala onkologická léčba, tedy
Nad vodou drží Michaelu
i její dva psi. Pořídila si je
až poté, co onemocněla.