Můžeš

Čtení pro ty, kteří se nevzdávají. Už od roku 1992 je Můžeš svědkem změn, které doprovázely život nejen smyslově, mentálně či fyzicky handicapovaných lidí. Chceme inspirovat, pomáhat a rozsvěcovat na témata i souvislosti, které jinde nenajdete, přesto, že se týkají nás všech. Chceme také přibližovat oba světy –lidí s postižením a těch, kteří zatím žádné postižení nemají. Hranice je přeci velmi tenká – a přesto na sebe lidé z obou stran často nedohlédnou. Mnohdy se tak připravují o možnost si porozumět a možná udělat ten jeden krok navíc, jeden krok k lepšímu.

Strana 44

ŽIVOT / KINEMATOGRAF BRATŘÍ ČADÍKŮ

odpadá limitující faktor při nábo-

ru pracovních sil. Sehnat pracovité

spolehlivé mladé muže však není tak

jednoduché. „Zjistil jsem, že s ma-

ringotkami můžu v létě zažít totéž,

ba ještě lepší věci než s kámošema

doma. Poznával jsem zajímavá mís-

ta a lidi. Někdy mě třeba pořadatelé

nechali přespat na zámku a podob-

ně. Přiznám se, že od té doby, co

jsme opustili klasické filmové pásy

a maringotky nahradily skříňové

dodávky, tak už mě to tolik neláká.

A i když je promítání snazší, dnešní

brigádníky, které potřebujeme, už

poetika letního kočování tolik netáh-

ne. Alespoň ne takové množství, co

bych čekal. Vím, že teď mluvím jako

sentimentální stařec, ačkoliv je mi

třicet dva, ale je to tak. Přestože vím,

že vývoj technologií se nedá zastavit

a musíme jít s dobou. Proto mě také

kdysi napadlo začít jezdit s dodávka-

mi do 3,5 tuny, na které stačí běžný

řidičák. Dřív byly k tahání nutné ná-

klaďáky či traktory, což dost kom-

plikovalo logistiku. Řídit je uměl jen

někdo. Uvažujeme však, že k něja-

kému výročí některou z maringotek

oprášíme, aby zase vyrazila do světa.

Horší bude sehnat filmový materiál,

asi použijeme něco ze svého archi-

vu,“ vyznává se Josef Čadík mladší.

RODINNÝ PODNIK

Staré maringotky, autobusy, nákla-

ďáky, traktory i současné dodávky

společně odpočívají v jedné hale ne-

daleko Brna. Stačí nakouknout a nos-

talgie na vás přeskočí úplně sama,

i když nemáte zážitky jako Čadíkovi.

„Zní to možná paradoxně, ale dnes

se nám na práci hlásí hodně děvča-

ta,“ konstatuje paní Renata, která se

se svým mužem věnuje manažerské

a organizační stránce věci. Sezona se

blíží a ještě stále nabírá brigádníky,

kteří se sedmi vozy vyrazí na sedm

různých tras po celé republice. Ideál-

ní prý je, když dvoučlenný tým tvoří

dva muži, čím dál častější variantou

je i muž a žena. Dvě ženy však ne,

protože pořád jde totiž i o manuálně

těžkou práci při stavění projekčního

plátna, které má rozměry čtyři krát

devět metrů. Skříňové kabiny vozu

slouží nejen jako projekční místnost,

ale také jako sklad materiálu a im-

provizovaný karavan s dřevěnými

palandami.

Filmové léto začíná koncem června

a končí druhého září. „Celkem stih-

neme obrazit tak přibližně sto dvacet

míst. Časové rozmezí je dáno hlavně

prázdninami. Během nich mají to-

tiž volno naši brigádníci. Domluvit

všechny štace, filmy s distributory,

připravit i opravit techniku a vyba-

vení, nabrat obsluhu, to všechno ji-

nak zabere mnohem víc času, než si

většina lidi dovede představit. Jediný

měsíc v roce, kdy se dá říct, že máme

volno, je říjen. To je vše zazimované

a nastane chvíle klidu, než se začne

vše domlouvat a připravovat nanovo,“

líčí Renata Čadíková, která do celého

kolotoče nastoupila po mateřské do-

volené částečně loni, letos poprvé na-

plno. A aby toho rodina neměla málo,

tak ještě provozuje v Brně střední

uměleckomanažerskou školu.

KINEMATOGRAF JE JEN JEDEN!

Princip kinematografu je stále stejný.

Města, obce, organizace a firmy si ho

za peníze objednají a Čadíkovi jim

poskytnou obvykle čtyřdenní filmo-

vý program. Příchozí diváci, kterých

bývá v průměru tak dvě stě na jedno

představení, pak platí pouze dob-

rovolné vstupné, jehož výtěžek jde

zcela na dobročinné účely, konkrét-

ně ve prospěch Konta Bariéry.

Na mnoha místech zanikla letní

kina, ale poptávka po jejich atmosfé-

ře stále je. Někde se „letňáky“ obce

pokoušejí udržet nebo obnovit, ale

zjišťují, že to není tak jednoduché.

Především po ekonomické stránce.

Pronajatá mobilní projekce garantuje

kvalitu bez námahy pro pořadatele

a dá se hezky navázat na nějakou

slavnostní příležitost. Synchronizo-

vat všechny požadavky a sestavit co

nejefektivnější trasy podle kalendáře

Kouzlo starých

promítaček už

patří minulosti,

nostalgie ale

zůstává.

Zjistil jsem, že s maringotkami můžu

v létě zažít totéž, ba ještě lepší věci

než s kámošema doma. Poznával jsem

zajímavá místa a lidi. Někdy mě třeba

pořadatelé nechali přespat na zámku

a podobně. Přiznám se, že od té doby,

co jsme opustili klasické filmové pásy

a maringotky nahradily skříňové

dodávky, tak už mě to tolik neláká.

A i když je promítání snazší, dnešní

brigádníky, které potřebujeme, už

poetika letního kočování tolik netáhne.