Můžeš

Čtení pro ty, kteří se nevzdávají. Už od roku 1992 je Můžeš svědkem změn, které doprovázely život nejen smyslově, mentálně či fyzicky handicapovaných lidí. Chceme inspirovat, pomáhat a rozsvěcovat na témata i souvislosti, které jinde nenajdete, přesto, že se týkají nás všech. Chceme také přibližovat oba světy –lidí s postižením a těch, kteří zatím žádné postižení nemají. Hranice je přeci velmi tenká – a přesto na sebe lidé z obou stran často nedohlédnou. Mnohdy se tak připravují o možnost si porozumět a možná udělat ten jeden krok navíc, jeden krok k lepšímu.

Strana 11

11

paní Kameníková, která je původem

ze Slovenska a do Prahy se přistě-

hovala pár měsíců po sametové

revoluci za svou láskou, budoucím

manželem.

Ještě za minulého režimu vystudo-

vala žurnalistiku, které se ale nikdy

nevěnovala. V jejích stopách nyní

možná půjde dcera Kateřina, která

nedávno odmaturovala a dostala se

na mediální studia a žurnalistiku na

Masarykově univerzitě v Brně. „My-

slím si, že si tak vzdálenou školu vy-

brala taky proto, aby se mohla trochu

odpoutat a osamostatnit,“ říká paní

Kameníková a vzpomíná, jak jí kdysi

kamarádka na Slovensku vyčetla, že

přivedla druhorozenou dceru na svět

s dědičným závazkem k péči o brat-

ra. Uznává, že jí Katka doma s Ond-

rou pomáhá, takže jejímu rozhodnutí

rozumí.

V posledních dvou letech už také

oddělili společné dovolené. Na jeden

pobyt jedou rodiče s Ondrou, na další

s Katkou. Právě kvůli této cestě teď

bude Ondra týden v Paprsku Voko-

vice.

„Jak oba vyrostli, už se výrazně-

ji začaly rozcházet jejich představy

o trávení času a aktivitách na dovole-

né, tak jsme zvolili tuto cestu, která,

věřím, všem vyhovuje. Ondra se do

Vokovic těší, je to pro něj svým způ-

sobem také dovolená, odpočine si od

nás. Poznám, že je tam rád, na více-

denní pobyty jsme dříve vyzkoušeli

i jiná zařízení a bylo vidět, že tam mu

to tak nesedělo. A on je také oblíbe-

ný, je pozitivně laděný, nekřičí, ne-

vzteká se a neutíká,“ popisuje paní

Kameníková. Velkou výhodou je, že

Vokovice jsou blízko jejich bydliště

Ondra se do Vokovic

těší, je to pro něj svým

způsobem také dovolená,

odpočine si od nás.

Poznám, že je tam rád,

na vícedenní pobyty

jsme dříve vyzkoušeli

i jiná zařízení a bylo

vidět, že tam mu to

tak nesedělo.

Paní Kameníková si jen těžko představuje,

že by měl Ondra žít mimo domov.