Můžeš

Čtení pro ty, kteří se nevzdávají. Už od roku 1992 je Můžeš svědkem změn, které doprovázely život nejen smyslově, mentálně či fyzicky handicapovaných lidí. Chceme inspirovat, pomáhat a rozsvěcovat na témata i souvislosti, které jinde nenajdete, přesto, že se týkají nás všech. Chceme také přibližovat oba světy –lidí s postižením a těch, kteří zatím žádné postižení nemají. Hranice je přeci velmi tenká – a přesto na sebe lidé z obou stran často nedohlédnou. Mnohdy se tak připravují o možnost si porozumět a možná udělat ten jeden krok navíc, jeden krok k lepšímu.

Strana 41

až do druhého poschodí,“ směje se

maminka Renata. „Teklo z ní, ale ne-

polevila.“ Když loni v listopadu kou-

pili domů chodící pás, vydržela na

něm Erika jen minutu, po půl roce už

zvládne 25 minut a rekordní čas stá-

le posouvá. „Učitelé i terapeuti v láz-

ních říkají, že oproti ostatním dětem

má obří výhodu, že má hrozný chtíč,

strašně chce.“

A tak nepřekvapí, že když se ro-

diče Eriky ptají, co by si přála k Vá-

nocům nebo narozeninám, vždycky

odpovídá „chci chodit“ a dělá pro to

maximum. „Je to hrozně jednoduché,

když nemůžeš, tak přidej,“ cituje slo-

va známé písničky věčně usměvavá

Erika a zpozorní, když slyší, že to

bylo heslo našeho nejúspěšnějšího

atleta Emila Zátopka, který jako jedi-

ný člověk na světě vyhrál na jedněch

olympijských hrách závod na pět

a deset kilometrů i maraton. „Sice

běhat neumím, ale umím cvičit,“ hrdě

říká Erika, jejíž pokroky se olympij-

ským medailím minimálně vyrovna-

jí. Loni dokonce začala dělat Atletiku

bez bariér a má za sebou premiérový

závod vozíčkářů na 60 metrů. „Byla

jsem druhá ze tří, ale trénovala jsem

jenom v družině, teď budu trénovat

přímo v Pardubicích a moc se těším.“

RADOST KAZÍ

JEN NEVYZPYTATELNÉ AUTO

Nadšení z každodenních viditelných

Eričiných pokroků kazí jen nevy-

zpytatelné auto. „Vždycky, když do-

jedeme v pohodě do Liberce, tak si

oddychnu, protože už zase zlobí pře-

vodovka a nevím, co bychom dělaly,

kdyby se auto cestou porouchalo,“

nastiňuje svou noční můru paní Re-

nata, ze které je téměř profesionální

řidič. Například o letních prázdni-

nách jezdí do Liberce na otočku, což

za dva týdny dělá tři tisíce kilometrů.

Jejich dodávkový citroen tak má

na tachometru přes dvě stě tisíc ki-

lometrů a bohužel je v servisu stále

častějším hostem. Rodina by proto

potřebovala spolehlivější auto, na

které ale musí doplatit přes 450 ti-

síc korun. „Erika dostala příspěvek

od státu, ale to nestačí, protože kvůli

vozíku a dalším pomůckám potře-

bujeme větší vozidlo. Pečlivě jsme

vybírali a zvolili Volkswagen Tayron,

snad bude spolehlivější,“ přibližu-

je Luboš Beran, že po předchozích

dobrých zkušenostech se o pomoc

obrátili na Konto Bariéry. To už dří-

ve Erice zaplatilo osobní asistentku

ve škole i svozový autobus. „Jen re-

habilitace a speciální terapie nás vy-

jdou na zhruba 30 tisíc za dva týdny

a letos jsme v Liberci byli už pětkrát,“

počítá mladá maminka. „Teď nás

čeká nákup chodítka a k tomu máme

další výdaje jako každá rodina, takže

už nejsme schopni našetřit peníze na

nové auto, i když bychom ho potře-

bovali. Budeme moc vděční všem,

kteří nám pomůžou.“

KONEČNĚ DO BĚŽNÉ ŠKOLY

ISE SESTROU

Od září čeká na Eriku další výzva,

půjde do šesté třídy v běžné škole,

plné zdravých dětí. „Udělala takové

pokroky, že podle psychologů nedá-

vá smysl, aby zůstávala na speciální

škole, a doporučili přestup,“ přibližu-

je paní Renata, že první týden v nej-

větší základní škole v Heřmanově

Městci už má Erika za sebou. „Děti

mě krásně přijaly, vítaly mě s paní

učitelkou před školou a ve třídě jsme

si pak sedli na kobereček a kaž-

dý o sobě něco řekl, moc jsem si to

41