Můžeš

Čtení pro ty, kteří se nevzdávají. Už od roku 1992 je Můžeš svědkem změn, které doprovázely život nejen smyslově, mentálně či fyzicky handicapovaných lidí. Chceme inspirovat, pomáhat a rozsvěcovat na témata i souvislosti, které jinde nenajdete, přesto, že se týkají nás všech. Chceme také přibližovat oba světy –lidí s postižením a těch, kteří zatím žádné postižení nemají. Hranice je přeci velmi tenká – a přesto na sebe lidé z obou stran často nedohlédnou. Mnohdy se tak připravují o možnost si porozumět a možná udělat ten jeden krok navíc, jeden krok k lepšímu.

Strana 39

39
Přesto si práci našel poměrně
rychle. „Trvalo to asi tři čtvrtě roku.
Hledal jsem zaměstnání po škole.
Rozeslal jsem životopis a motivační
dopis do několika hotelů. Z Hiltonu
se ozvali a vzájemně jsme si vyho-
vovali, byť jsem se původně hlásil
na trochu jinou pozici. Hotel je zce-
la bezbariérový. Toaletami počínaje
přes jídelnu až po kancelář. Snaží se
dodržovat všechny normy. Rozhod-
ně tady nejsem jen kvůli penězům,
svěřuje se Patrik.
Svého času uvažoval i o práci na
ministerstvu zahraničí, což se vzhle-
dem k vystudovanému oboru logic-
ky nabízí. Nebyl však přijat. Působení
v politice vůbec nezvažuje. „Už to asi
ani zkoušet nebudu, leda by se obje-
vila příležitost, která by mě okamžitě
zlákala, tady jsem velmi spokojený,
prohlašuje Patrik, jehož slova trochu
zanikají v hlasitém hovoru skupiny
amerických hostů, kteří právě dora-
zili do hotelu.
NA CESTÁCH
Zatímco v práci poskytuje servis tu-
ristům, ve volném čase sám rád také
cestuje. Někam vyrazí několikrát do
roka a vůbec by se nezlobil, kdyby to
šlo častěji. Byl několikrát v Rakous-
ku, Maďarsku, Turecku a Španělsku,
někdy letecky, jindy autem či vla-
kem. „V Rakousku jsem třeba nikdy
nikde nenarazil na nějaký problém.
To se bohužel o České republice říct
nedá. Považuji to za chybu státu, že
víc nezpřístupňuje památky, podle
mého názoru tomu dost brání pa-
mátkáři,“ zamýšlí se Patrik, kterého
jinak putování po tuzemsku velmi
baví.
Rád vyráží na koncerty, a to napří-
klad právě i na některé zámky. Tře-
ba v rámci projektu Šlechtická sídla
v souznění, což je série hudebních
večerů konaných v sídlech šlechtic-
ch rodů. Vzpomíná například na
rychnovský zámek, kde je osobně
provázela hraběnka Kolowratová.
BEZ DOPROVODU TO NEJDE
Kromě toho také navštěvuje různé
výstavy a další kulturní akce. Občas
vyrazí do divadla. Často v doprovodu
babičky nebo party mladých přátel.
Volno mám prakticky jen v pátek
a o víkendu. To doháním rehabilita-
ci nebo odpočívám. Mimochodem
lázeňské pobyty absolvuji v Košum-
berku, kde je to úžasné! Pokud zrov-
na není nějaká větší akce, tak si rád
čtu a chodím na procházky. Nerad
jezdím někam, kde je to moc kom-
plikované. Cestovní kanceláře vět-
šinou nemají tušení, co obnáší po-
třeby člověka v mojí nebo podobné
situaci. Nemají ani pořádný přehled
o tom, jaké jsou podmínky v cílo
destinaci. Také není vždy snadné za-
jistit si doprovod, asistenci a řidiče.
Kvůli tomu jsem třeba během studií
neodjel na zahraniční pobyt v rámci
projektu Erasmus. Nedokázal jsem
sehnat někoho, kdo by se mnou vy-
razil na takovou dobu. Ani za peníze,
posteskl si Patrik.
K dispozici má vlastní dodávku, ale
vzhledem ke své tělesné výšce musí
jezdit připoutaný na sedadle, přes-
tože by raději zůstal na svém elek-
trickém vozíku, který může ovládat
hlavou. „Prostě mám moc vysoko
hlavu. Když přijede Bezbadoprava
s vyvýšenou dodávkou, tak to jde, ale
třeba do menších vozů se nevejdu,
ani když je zvýšený strop,“ popisuje
trampoty, které musí řešit ještě nad
rámec svého postižení.
Přestože si Patrik občas postěžuje
na určité komplikace, rozhodně pů-
sobí dojmem motivovaného a aktiv-
ního člověka. Ostatně sám na závěr
říká: „Má cenu se snažit. Kňourání
nic nepřinese, a ještě to otravuje lidi
kolem!“
Volno mám prakticky
jen v pátek a o víkendu.
To doháním rehabilitaci
nebo odpočívám.
Mimochodem lázeňské
pobyty absolvuji
v Košumberku, kde je
to úžasné! Pokud zrovna
není nějaká větší akce,
tak si rád čtu a chodím
na procházky.
Můžeš