Můžeš

Čtení pro ty, kteří se nevzdávají. Už od roku 1992 je Můžeš svědkem změn, které doprovázely život nejen smyslově, mentálně či fyzicky handicapovaných lidí. Chceme inspirovat, pomáhat a rozsvěcovat na témata i souvislosti, které jinde nenajdete, přesto, že se týkají nás všech. Chceme také přibližovat oba světy –lidí s postižením a těch, kteří zatím žádné postižení nemají. Hranice je přeci velmi tenká – a přesto na sebe lidé z obou stran často nedohlédnou. Mnohdy se tak připravují o možnost si porozumět a možná udělat ten jeden krok navíc, jeden krok k lepšímu.

Strana 14

REFLEKTOR

Onás snámi!

Kdo se trochu pohybuje voblasti boje za práva lidí

spostižením, pravděpodobně mu neušla rostoucí iniciativa

takzvaných sebeobhájců. Jedná se oiniciativu, která se snaží

oto, aby se za zlepšení životních podmínek prali ausilovali

sami lidé spostižením. Oni nejlépe vědí osvých potřebách

aproblémech, jejich lobbování je nejautentičtější. Jednou

zaktivních postav mezi sebeobhájci je Jana Augustinová

(38), předsedkyně spolku Žít po svém, hudebnice ze skupiny

The Tap Tap apracovnice on-line marketingu apéče odárce

vorganizaci Borůvka Praha, o. p. s.

Text: RADEK MUSÍLEK

Foto: MILAN JAROŠ, ARCHIV JANY AUGUSTINOVÉ

Jak ses ksebeobhájcovství do-

stala?

Zabývám se tím přibližně dva roky.

Tehdy jsem se v metru náhodou po-

tkala s Jitkou Rudolfovou, která chtě-

la založit první sebeobhájcovskou

skupinu v České republice. Zeptala

se mě, jestli se nechci přidat, a já

souhlasila. Určitě by mě tehdy ani

nenapadlo, že tam nakonec Jitka ne-

bude a já se stanu předsedkyní za-

psaného spolku Žít po svém, který

jsme založili s Lenkou Dvořákovou

a Michalem Pragerem.

Jste jenom tři?

Aktuálně je nás celkem dvanáct. Stá-

le se teprve rozjíždíme.

Jaký je váš hlavní cíl?

Snažíme se o změny systému v ob-

lasti služeb péče, především osob-

ní asistenci a pečovatelské službě.

Chceme, aby Česká republika dodr-

žovala článek 19 Úmluvy o právech

osob se zdravotním postižením, kte-

rou podepsala. Tento dokument za-

ručuje lidem s postižením právo žít

na rovnoprávném základě s ostat-

ními lidmi a být součástí komunity.

Toho ovšem nelze docílit bez ne-

zbytné podpory a dostupných služeb.

Naše primární idea je, že se systém

změní tak, aby fungoval individuálně

na míru každému podle jeho reál-

ných potřeb. A zároveň nechceme,

aby pořád musel někdo mluvit za

nás. Je dobře, že jsou tu lidé, kterým

na nás záleží, ale musíme projevit

také vlastní iniciativu a konstruktiv-

ní přístup, nebýt jen pasivní příjem-

ci a kverulanti. Sami víme nejlépe,

co a jak potřebujeme, už to nebude

o nás bez nás, ale o nás s námi!

Jak toho chcete dosáhnout?

Podnikáme reálné kroky. Věnujeme

se advokační činnosti, jednáme s po-

litiky, předkládáme návrhy řešení.

Pořád dokola. Nikdo nemůže čekat,

že se to stane mávnutím kouzelného

proutku okamžitě. V červnu loňské-

ho roku jsme například uspořádali

Prosed za devatenáctku. Celý den

jsme seděli před Ministerstvem prá-

ce a sociálních věcí České republiky.

Předali jsme seznam bodů, na kte-

rých by bylo dobré pracovat, včetně

návrhů řešení.

Inspirací jsou nám příklady dob-

ré praxe ze zahraničí. Jednání jsou

složitá a zdlouhavá, ale postupně se

spojuje víc a víc organizací, sjed-

nocujeme jazyk, jímž se státem ho-

voříme. Jsme součástí Aliance pro

individualizovanou podporu. Spo-

lupracujeme s Nadací Abakus, kte-

rá zaštiťuje širší advokační skupinu

a finančně podporuje naše kampaně.

Jaké to jsou?

Kromě zmíněného Prosedu jsme

vymysleli také Projezd – jízdu za

nezávislý život, která se kona-

la letos v květnu. Vyrazili jsme od

Žít po svém, z. s.