Strana 56
KULTURA / POVÍDKA
T
ak, pane majore, všechny stopy jsou
zajištěny. Tu její motorku bereme
k nám na ústav a ji odvezli do krajské
nemocnice. Doktor ale říkal, že to s ní
nevypadá moc dobře… I když měla
helmu, pořádně si pochroumala hlavu.
„Dobře, díky, zajedu k ní domů, snad
tam někoho zastihnu. Adresu vím
z dokladů. Zatím čau, chlapi!“
Malý přízemní domek stál shodou okolností od místa
nehody jen pár minut autem. Krátce po zazvonění se ve
dveřích objevila starší žena. „Dobrý den, jsem major Stehlík
z kriminálky. Vy jste matka Kláry Divišové?“
„Ano, stalo se něco?“ odpověděla ustrašeně.
„Bohužel ano, mohu jít dál? Bude lepší, když se k tomu
posadíme.“
Paní Divišová gestem naznačila cestu do útulně zařízeného
obývacího pokoje. Nedokázala mluvit, příchozí posel špatných
zpráv nemohl tušit, že si připadá, jako kdyby prožívala ošklivé
déjà vu.
„Vaše dcera měla těžkou nehodu na motorce, žije, ale je ve
vážném stavu. Teď už ji pravděpodobně operují,“ prohlásil
major Stehlík se snahou o co nejcitlivější tón.
„Cože? To není možné!“ vykřikla žena s nečekanou
pobouřeností, která kontrastovala s jejím dosavadním
mlčenlivým otřesením.
„Chápu, že je to pro vás šok, ale je tomu tak. Navíc se to stalo
při pronásledování policejní hlídkou, když ujížděla od loupeže
z banky, kterou před tím prokazatelně spáchala. Je mi to líto…“
„Vážený pane, to, co mi tu tvrdíte, musí být nějaký obrovský
omyl, nebo ještě hůř, velmi krutý žert! Klárka je už několik
let ochrnutá. Nechodí. Chápete? Přesně jako vy teď mi tehdy
přijeli vaši kolegové oznámit, že se rozbila na té svojí zatracené
motorce. Nic z toho, co mi říkáte, nemůže být pravda!“
V nastalém napjatém tichu zkušený kriminalista cvičeným
okem přelétl místnost a všiml si několika vystavených
rodinných fotografií, na nichž Klára skutečně seděla na vozíku.
Sám se neubránil vnitřnímu zaváhání, co se to tu děje. I když
mladou pachatelku viděl až na nosítkách, podle všeho do té
chvíle chodila. Rozhodně se nikdo ze svědků nezmiňoval o tom,
že by se před bankou sápala na mašinu z vozíku. Takový bizár
by věděl dřív než jméno té banky. Že by nějak simulovala
a roky podváděla celou rodinu?
„Paní Divišová, netuším, co za tím je, ovšem omyl je
vyloučen. Musíme to všechno prošetřit. Kdy jste svou dceru
viděla naposledy?“
„Je to asi deset dní. Ale to není nic divného, poslední rok
pořád někam cestovala. Byla to její záliba, která ji alespoň
trochu vytrhávala z jejího smutku. Nesvěřovala se mi, kam
a s kým jezdí. Chtěla se cítit nezávisle. Ten úraz ji hodně
poznamenal. Věřte mi, to nemohla být ona!“ dodala žena se
zoufalou naléhavostí.
„Budu muset jít, promiňte, kolegové se vám ozvou
s podrobnostmi a informují vás o dceřině stavu. Mohu vás ještě
požádat o kontakt na nějakou její blízkou kamarádku? Tedy
pokud někoho takového měla.“
„Ano, dám vám mobil na Aničku, to je její kamarádka
z rehabilitačního ústavu, kde se spolu léčily. Ona taky nechodí.“
Major Stehlík odcházel nezvykle zmatený, avšak
s odhodláním všechno krok po kroku rozklíčovat.
Nejprve si v lékařských zprávách ověřil, že Klára skutečně
chodit nemohla, přerušení míchy v oblasti Th 12 bylo
Radek Musílek
Exspirace