Můžeš

Čtení pro ty, kteří se nevzdávají. Už od roku 1992 je Můžeš svědkem změn, které doprovázely život nejen smyslově, mentálně či fyzicky handicapovaných lidí. Chceme inspirovat, pomáhat a rozsvěcovat na témata i souvislosti, které jinde nenajdete, přesto, že se týkají nás všech. Chceme také přibližovat oba světy –lidí s postižením a těch, kteří zatím žádné postižení nemají. Hranice je přeci velmi tenká – a přesto na sebe lidé z obou stran často nedohlédnou. Mnohdy se tak připravují o možnost si porozumět a možná udělat ten jeden krok navíc, jeden krok k lepšímu.

Strana 3

3

vecom_inz_stropne_210x280mm ri.indd 1vecom_inz_stropne_210x280mm ri.indd 1 10.12.2015 16:1610.12.2015 16:16

EDITORIAL OBSAH

ŠTĚPÁN BENEŠ

šéfredaktor

Zatímco v jistých kruzích se stá-

le řeší, jestli má smysl posílat státní

podporu lidem, „co si celý život jen

užívají doma“, v reálném světě se

kolečka strojku otáčejí trochu jinak.

Reálný svět jsou miliony hodin ne-

placené práce, trpělivé péče, každo-

denní vstávání v pět, starost o blízké-

ho, víra ve smysl, a když už nějaká

ta síla zbyde, pak také přesvědčování

úřadů, že péče o blízkého není dovo-

lená, ale životní režim.

Hlavní téma tohoto čísla – respit-

ní péče – se může zdát jako malý

technický pojem. Ale pro pečující je

to věc mnohem větší, často doslova

rozdíl mezi žitím a vyhořením. Mezi

tím, jestli se ještě dokážou usmát

nebo už jen plní pomyslný kalendář

dalšími povinnostmi a starostmi.

Stát si této reality všímá velmi po-

malu. Systém péče jako by byl stále

přesvědčen, že rodina se má oběto-

vat do poslední kapky energie – bez

nároku na oddych, bez profesionální

pomoci, bez pochopení. A pokud se

zhroutí? Odhlédneme-li od té lidské

stránky této otázky a podíváme se

na to optikou státní pokladny, pak si

můžeme položit jinou otázku: nebu-

de to nakonec dražší?

Naštěstí příběhy, které přinášíme,

ukazují i jinou rovinu. Ukazují sílu,

solidaritu, vytrvalost a také malé zá-

zraky, které nastanou, když někdo

konečně může na chvíli vydechnout

a nabrat sílu. Když není „nezbytný“,

ale prostě jen člověk, který potřebuje

na chvíli být sám sebou.

Milí čtenáři, přeji nám všem pro-

stor pro oddech. Odvahu říct si o něj

a dovolit si jej. I možnost jej díky so-

lidaritě a pomoci získat, když se zdá,

že žádný přijít nemůže. Není to sla-

bost. Právě naopak. 

Dokud nepadneme?

strana 6–10

Nebýt na to sám.

O důležitosti respitní péče.

strana 14–17

O nás s námi!

Fenomén sebeobhájcovství lidí s postižením.

strana 18–20

Velmi pestrá společnost.

Pestrá, o.p.s., nejen o výcviku asistenčních psů.

strana 24–26

Michaela Linková:

Když pomáhám ostatním, cítím se zdravá.

strana 28–33

Cena Františka Kriegla:

„Řekli mi: Podepište to, nebo zemřete“

strana 34–37

Lucie Neumannová o Run and Help:

Ani chvilku jsem neváhala!

strana 46–48

Hvězdný Bazar CZEPA:

Darujeme, ale také získáme...

strana 50–53

Jedu si svý!

Tři osudy v novém dokumentu Jiřího Diviše.