Strana 12
TÉMA / RESPITNÍ PÉČE
a když tamní Paprsek v lednu 2024
otevřeli, hned se rodině Kameníko-
vých zalíbil. Nejdéle byl prý Ondra
v respitní péči dvanáct dní, to když
musel pan Kameník na operaci
s kyčelním kloubem a pro mamin-
ku s dcerou by bylo příliš náročné
obstarat po takovou dobu veškerou
péči. Občas v průběhu roku zůstává
Ondra ve Vokovicích ještě na pro-
dloužené víkendy čtvrtek až neděle.
MNOZÍ TO MAJÍ TĚŽŠÍ
Odlehčovací vícedenní pobyty je
ovšem potřeba předem plánovat,
mají omezenou kapacitu, takže je
potřeba se objednat. „Nejde to akut-
ně, třeba kdybych si zítra zlomila
nohu,“ upozorňuje paní Kameníko-
vá a přiznává, že když onemocní,
tak to prostě musí nějak zvládnout.
Naštěstí ji zatím nikdy nepotkalo
nic závažného. „Ale to víte, že na to
s přibývajícím věkem s manželem
myslíme, nejsme nejmladší rodiče,
ovšem nahlas o tom zatím moc ne-
mluvíme. Je však jasné, že odpoči-
nek a regeneraci potřebujeme čím
dál častěji. Právě proto je existence
respitních služeb tak důležitá. A to
máme ještě to štěstí, že jsme kom-
pletní fungující rodina, která ne-
řeší hmotnou nouzi. Co teprve lidé
v jiné situaci? Nikdy jsme naštěstí
nemuseli o nic nikde žádat kromě
státu a zdravotní pojišťovny. Ondrův
důchod a příspěvek na péči denní
stacionář i dlouhodobější respit-
ní pobyty pokryjí. Myslíme si, že je
spousta potřebnějších, kteří se musí
obracet na organizace, jako je třeba
Konto Bariéry,“ uvědomuje si paní
Kameníková, která při tom všem
ještě dělá v městském zastupitel-
stvu a vede centrum volného času
v sousední obci. Musí prý přijít na
jiné myšlenky a žít aktivně i mimo
domov, kde byla neustále do Ondro-
vých deseti let.
Rodiče si zatím neumějí představit,
že by měl Ondra být někde umístěn
natrvalo. „Jsme takový ten úzkost-
ný typ rodičů, kteří měli z počátku
problém ho vůbec někomu svěřit
do péče. Natož aby šel úplně pryč
z domu. Na druhou stranu by bylo
možná už načase dát někam přihláš-
ku. Čekací lhůty bývají dlouhé a roky
budou přibývat. Zároveň ale doufám,
že to snad nějak zvládneme doma
s pomocí asistentů,“ přemítá nahlas
paní Iveta a dává tak zaznít obavám
snad všech rodičů dětí s těžkým
postižením, u nichž je jasné, že se
bez pomoci neobejdou. Zkušenosti
s asistentem mají z doby školní do-
cházky, od té doby ho nepotřebovali.
„Díky bohu, jsme na to dva,“ provo-
lává s vděčností paní Kameníková,
která je neméně vděčná za respitní
péči, díky které se necítí vyhořelá
a má pro svého syna pozitivní ener-
gii a síly.
Ondru do denního
stacionáře i zpátky
domů vozí
Bezba doprava.
Nikdy jsme naštěstí nemuseli o nic
nikde žádat kromě státu a zdravotní
pojišťovny. Ondrův důchod
a příspěvek na péči denní stacionář
i dlouhodobější respitní pobyty
pokryjí. Myslíme si, že je spousta
potřebnějších, kteří se musí obracet na
organizace, jako je třeba Konto Bariéry.