Můžeš

Čtení pro ty, kteří se nevzdávají. Už od roku 1992 je Můžeš svědkem změn, které doprovázely život nejen smyslově, mentálně či fyzicky handicapovaných lidí. Chceme inspirovat, pomáhat a rozsvěcovat na témata i souvislosti, které jinde nenajdete, přesto, že se týkají nás všech. Chceme také přibližovat oba světy –lidí s postižením a těch, kteří zatím žádné postižení nemají. Hranice je přeci velmi tenká – a přesto na sebe lidé z obou stran často nedohlédnou. Mnohdy se tak připravují o možnost si porozumět a možná udělat ten jeden krok navíc, jeden krok k lepšímu.

Strana 10

TÉMA / RESPITNÍ PÉČE

Snad to půjde

ido budoucna

dělat, tak se na mě usměje a odpoví,

no, co budeme dělat? Ztrácí krátko-

dobou paměť, a tak je někdy těžké

odhadnout, co ji napadne udělat. To

je dost náročné. Funguje pravidlo, že

co vidí, to udělá, co nevidí, to neře-

ší, takže mě naučila určité podně-

ty ukrývat. První rok na ni dohlížel

tatínek, ale ten už bohužel není, tak

se o ni s občasnou výpomocí rodiny

starám sama. Poslední dva roky s ní

bydlím a začala jsem pracovat z do-

mova,“ popisuje paní Adéla.

Maminka chodí dvakrát týdně

od 8 do 15 hodin do denního sta-

cionáře. Má to tam moc ráda díky

činorodým aktivitám. K nim domů

dochází kolegyně paní Musilové na

přibližně osm hodin týdně a vytváří

pro ni hezký program včetně cviče-

ní a procházek. „Bez těchto služeb

bych neměla skoro žádný čas pro

sebe. Moc je oceňuji a jsem za ně

vděčná. A je to i zpestření pro ma-

minku. Chodí s chodítkem, tak na

ni musí někdo dávat pozor i kvůli

případnému pádu. Na služby Čes-

ké alzheimerovské společnosti

jsem narazila na webu a potkala je

také při prezentační akci v nákup-

ním centru Westfield na Chodově.

U České alzheimerovské společ-

nosti jsem absolvovala online kurz

pro pečující, vedle praktických rad

to pro mě byla i taková terapie, je

důležité poznat také další, kdo pe-

čují,“ uzavírá paní Adéla. 

Užitečné odkazy

na služby poskytované lidem

sAlzheimerovou chorobou

ajejich rodinám

Česká alzheimerovská společnost, o. p. s.

Terénní odlehčovací služba Bohnice, která poskytuje

odlehčovací péči podobně jako ČALS

bohnice.cz/terenni-odlehcovaci-sluzba-pn-bohnice

Zůstat spolu doma, která nabízí iodlehčení na víc dnů

vdomácnosti klienta

www.zustatspoludoma.cz

Terénní odlehčovací službu Arcidiecézní charity

www.charitap.cz/odlehcovaci-sluzba.htm

Odlehčovací služby vpodobě krátkodobých pobytů

vCentru Seňorina, které často využívají klienti ČALS

centrum-senorina.cz

Text: RADEK MUSÍLEK

Foto: MILAN JAROŠ

V době našeho setkání Ondřej (23)

právě přijíždí z denního stacionáře

Paprsek Hloubětín modrou dodáv-

kou Bezba dopravy do moderního

rodinného domu se zahradou na

předměstí Prahy. Pan řidič ho předá-

vá mamince, která průběžně odpoví-

dá na mé otázky a zároveň se stará

o Ondru. Nejprve vysvléknout z mi-

kiny, protože počasí konečně začalo

vypadat jako na jaře, pak nakrmit

a pustit v televizi oblíbený seriál Přá-

telé. Mezi tím se také postarat o ca-

nisterapeutického černého labradora

Árona, který se nemůže rozhodnout,

jestli chce být venku nebo uvnitř.

Záhy paní Kameníková (59) zjiš-

ťuje, že chybí Ondrova bunda, kte-

rou bude potřebovat na týdenním

respitním pobytu v Paprsku Vokovi-

ce, kam se v příštích dnech chystá.

Takže ještě telefonát do Hloubětína.

Do toho se vrací manžel Tomáš (64)

z práce a vítá se s Ondrou, který sice

nemůže nic říct, ale má z tatínkova

příchodu zjevnou radost.

DVA PAPRSKY

Do Hloubětína jezdí Ondra pravidel-

ně už od svých dvanácti let. Dříve to

bylo dvakrát týdně, protože třikrát

týdně docházel do běžné základ-

ní školy v Líbeznicích. „Vzhledem

k rozsahu jeho postižení jsme se

pak ale rozhodli ve studiu nepokra-

čovat a najít mu raději kvalitní formu

trávení času. Do Hloubětína tak nyní

jezdí každý všední den, o víkendech

jsme společně. Doprava ho vyzved-

ne přibližně v sedm ráno, vrací se

po čtvrté odpoledne. V Paprsku se

mu krásně věnují, kromě terapií

v podobě fyzioterapie a logopedie

mají spoustu aktivit jako výtvarné

činnosti, vaření a práci na zahradě.

Každý den nám píší do notýsku, co

dělali, abychom si o tom spolu po-

tom mohli doma povídat,“ vysvětluje

PANÍ IVETA KAMENÍKOVÁ MÁ SYNA ONDŘEJE,

KTERÝ SE NARODIL STĚŽKÝM KOMBINOVANÝM

POSTIŽENÍM PODOBNÝM DĚTSKÉ MOZKOVÉ OBRNĚ,

NA NĚŽ SE NEPŘIŠLO ANI BĚHEM PRENATÁLNÍCH

VYŠETŘENÍ. ONDRA NEMLUVÍ, JE VELMI SPASTICKÝ

PO CELÉM TĚLE AVYŽADUJE NEUSTÁLOU PÉČI. JAK

UŽ TO TAK BÝVÁ, JEJÍ NEJVĚTŠÍ ČÁST JE PRÁVĚ NA

PANÍ IVETĚ, PŘESTOŽE SE AKTIVNĚ ALÁSKYPLNĚ

ZAPOJUJE IZBYTEK RODINY. SPŘIBÝVAJÍCÍMI LÉTY

VŠICHNI VÍC AVÍC OCEŇUJÍ MOŽNOST RESPITNÍ,

ODLEHČOVACÍ PÉČE.