Můžeš

Čtení pro ty, kteří se nevzdávají. Už od roku 1992 je Můžeš svědkem změn, které doprovázely život nejen smyslově, mentálně či fyzicky handicapovaných lidí. Chceme inspirovat, pomáhat a rozsvěcovat na témata i souvislosti, které jinde nenajdete, přesto, že se týkají nás všech. Chceme také přibližovat oba světy –lidí s postižením a těch, kteří zatím žádné postižení nemají. Hranice je přeci velmi tenká – a přesto na sebe lidé z obou stran často nedohlédnou. Mnohdy se tak připravují o možnost si porozumět a možná udělat ten jeden krok navíc, jeden krok k lepšímu.

Strana 38

ŽIVOT / STIPENDIA KONTA BARIÉRY

Kňourání

nic nepřinese

Jednou zforem podpory lidí

shandicapem Konta Bariéry je stipendium

pro studenty středních avysokých škol.

Jeho příjemcem býval iPatrik Šimánek,

jehož současné úspěšné pracovní

uplatnění ukazuje na konkrétním příkladu,

že celý projekt dává smysl.

Text: RADEK MUSÍLEK

Foto: MILAN JAROŠ

Patrik (32) si v patnácti letech při

skoku do vody vážně poranil krční

míchu, takže může hýbat jenom hla-

vou. Vystudoval ale střední i vysokou

školu a stal se z něj elegantní, vzdě-

laný a kultivovaný mladý muž.

Už dva roky pracuje v největším

pražském hotelu Hilton na Florenci.

Pomáhá s rezervacemi hostů od je-

jich založení až po odjezd. Vše probí-

há především elektronicky a v ang-

lickém jazyce. „Používám dva tablety.

Ovládám je ústy pomocí takové tyč-

ky, kterou vše potřebné vyťukávám.

Hlasové řízení počítače nevyužívám

kvůli složitosti softwaru. Pracuji na

částečný úvazek, v práci tedy nejsem

všechny dny v týdnu jako rovnocen-

ný kolega, protože musím dodržovat

nařízení o možnosti odpracovaných

hodin. Při porušení by mi hrozila

ztráta příspěvku, bez kterého by vů-

bec nebylo možné vyžít, anebo by

výplata musela být mnohem vyšší,“

vysvětluje mi Patrik v hotelové lob-

by, kde jsme se sešli po jeho směně.

Doprovod mu dělá babička Ja-

roslava, která mu hodně pomáhá

s dopravou a dalšími záležitostmi.

Například s oblečením a přípravou

pracovních pomůcek, což ale někdy

zastanou i kolegyně. Většinou přijíždí

s Bezbadopravou – specializovanou

dopravou pro lidi s postižením – nebo

městskou hromadnou dopravou.

ŠKOLA PRÁCI NEZARUČÍ

Vystudoval Metropolitní univerzi-

tu Praha, mezinárodní vztahy, kde

získal titul magistra. Pak chtěl ještě

politologii, ale tu zrovna neotevře-

li, tak se stal bakalářem cestovního

ruchu. „Studium je dobré v tom, že

člověk nezakrní, ale záruka práce

to není. Instituce nejsou připraveny

na lidi s postižením. Vyskytují se ba-

riéry, chybí vybavení a podobně. Ani

vystudovaný člověk to nemá jedno-

duché. Už na střední škole to byl boj

za bezbariérovost,“ konstatuje Patrik.

Používám dva tablety. Ovládám

je ústy pomocí takové tyčky,

kterou vše potřebné vyťukávám.

Hlasové řízení počítače nevyužívám

kvůli složitosti softwaru.

Patrika jeho práce

na částečný úvazek

v hotelu Hilton baví

a nedělá ji jen pro peníze.