Můžeš

Čtení pro ty, kteří se nevzdávají. Už od roku 1992 je Můžeš svědkem změn, které doprovázely život nejen smyslově, mentálně či fyzicky handicapovaných lidí. Chceme inspirovat, pomáhat a rozsvěcovat na témata i souvislosti, které jinde nenajdete, přesto, že se týkají nás všech. Chceme také přibližovat oba světy –lidí s postižením a těch, kteří zatím žádné postižení nemají. Hranice je přeci velmi tenká – a přesto na sebe lidé z obou stran často nedohlédnou. Mnohdy se tak připravují o možnost si porozumět a možná udělat ten jeden krok navíc, jeden krok k lepšímu.

Strana 40

ŽIVOT / PŘÍBĚH

Když nemůžeš,

tak přidej!

Text: EVA KÉZROVÁ

Foto: MILAN JAROŠ

Erika se narodila jako zdravé mi-

minko, radost rodičů z prvorozené

dcery ale záhy skončila, když se po

běžném očkování přestala vyvíjet.

„Nejprve měla divné držení hlavy

a nedokázala ležet na břiše,“ vzpo-

míná maminka Renata Malátová, jak

s postupujícím časem pochopili, že

se to jen tak nezlepší. „Skoro sedm

let byla úplný ležák a nepromlu-

vila ani slovo,“ pokračuje, zatímco

dnes dvanáctiletá Erika se potutelně

usmívá, jakože maminka mluví o ně-

kom úplně jiném a na potvrzení mi

odrecituje jazykolam o tom, kolik je

v Řecku řeckých řek.

SOUD BYL NAŠE VÍTĚZSTVÍ,

IKDYŽ JSME NEVYHRÁLI

Rodiče byli přesvědčeni, že Eričin stav

způsobilo očkování, proto se soudili,

ale neuspěli. Přesto právě tento soud

nasměroval rodinu na šťastnější ces-

tu. „Řekli, že se musí udělat hloub-

kové genetické testy, a zjistilo se, že

Erika má ze 48 tisíc genů špatný je-

den jediný, kvůli kterému ale ztratila

dopaminovou složku v hlavě a není

schopna ovládat své tělo,“ vysvětluje

maminka, že Erika převzala špatný

gen od tatínka, který má od mládí

problém s chůzí – a teď je jasné proč.

S tímto vzácným neurometabo-

lickým onemocněním žije na světě

jen asi 55 dětí, u nás je Erika jediná.

A když jí lékaři začali podávat do-

pamin, začala se měnit před očima.

„To dítě bylo pořád skleslé, ochablé

a najednou během tří čtyř dnů měla

úplně jiný výraz, jako by vykvetla,

začala na mě koukat zdravýma oči-

ma, byl to prostě zázrak,“ ještě teď

paní Renata nevěřícně kroutí hlavou.

„Do měsíce řekla Erika první slovo,

Mia, což je jméno naší mladší dcery.“

Do půl roku začala používat jedno-

duché věty a ukázalo se, že už před-

tím všechno vnímala. „Když jsem

nemohla mluvit, tak jsem nasávala

všechny informace kolem,“ přibližuje

Erika, proč hned věděla, kdo napsal

Babičku nebo která řeka je nejdelší.

KDYŽ NEMŮŽEŠ, TAK PŘIDEJ!

V té době Erika chodila do speciál-

ní Základní školy a Praktické školy

SVÍTÁNÍ v Pardubicích, a zároveň

začala učit své tělo fungovat. Nejpr-

ve jezdila do lázní až na Slovensko,

poslední dva roky pravidelně dojíždí

na libereckou kliniku SAREMA, kde

dostává pořádně do těla. „Těžký to

je, ale posouvám se dál,“ ví Erika, že

několikahodinové pravidelné cviče-

ní nese ovoce. „Po pravdě, já se do

těch lázní těším, i když je to hrozně

náročné.“ Neurofyziologická cvičení

bývají různá, záleží i na terapeutovi.

„Jeden z nich učí děti chodit po scho-

dech a Erika nejprve říkala, tak to ani

náhodou, ale pak to zkusili, nejprve

vyšla do mezipatra a na konci týdne

„ZÁZRAK,“ ŘÍKAJÍ VŠICHNI, KTEŘÍ ZNAJÍ ERIKU

BERANOVOU ODMALIČKA. JEŠTĚ PŘED PĚTI LETY

NEMLUVILA, NEBYLA SCHOPNA SE POSTAVIT

AVLASTNĚ JEN NEHYBNĚ LEŽELA. DNESKA ZVLÁDÁ

IJAZYKOLAMY, SPOMOCÍ VYJDE DO SCHODŮ

ANEMŮŽE SE DOČKAT, AŽ VZÁŘÍ NASTOUPÍ DO ŠESTÉ

TŘÍDY MEZI ZDRAVÉ DĚTI. ŠIBALSKÉ JISKŘIČKY

ODHODLÁNÍ VERIČINÝCH OČÍCH ALE DÁVAJÍ TUŠIT, ŽE

TENHLE ZÁZRAK HNED TAK NESKONČÍ. JEN KTOMU

POTŘEBUJE NOVÉ AUTO.

Před sedmi lety

by taková fotka

nebyla možná,

protože Erika jen

nehybně ležela.

Zleva: mladší

sestra Mia, tatínek

Luboš, Erika

amaminka Renata.