Strana 22
REFLEKTOR / STIPENDIA KONTA BARIÉRY
Text: RADEK MUSÍLEK
Foto: MILAN JAROŠ
„Nebudu nic zastírat, na základce
jsem nebyla moc oblíbená,“ svěřuje
se křehká bystrá tmavovláska (20)
na elektrickém vozíku a pokračuje:
„Byla to vcelku úděsná zkušenost.
Nejenže tam bylo hodně schodů a já
na druhém stupni přestávala zvlá-
dat chůzi, ale především jsem se od
čtvrté třídy začala stávat outsiderem
kolektivu. Od ostatních mě svým
způsobem do určité míry oddělovala
také přítomnost asistentky pedago-
ga. I školou mi bylo dáváno najevo,
že tam o mě nestojí. Asi jsem pro ně
představovala jenom problém, kte-
rého se raději zbaví. Ukázkový pří-
klad, jak bariéry představují mnohdy
spíše postoje lidí. Moji rodiče jsou
velmi silní a bojují za mě, takže jsme
to společně vydrželi do sedmé třídy,
kdy jsem odešla na soukromé šesti-
leté gymnázium Evolution Jižní Měs-
to – tím se všechno jako mávnutím
kouzelného proutku změnilo k lep-
šímu!“
NOVÉ OBZORY
Na střední škole Viktorie báječně za-
padla mezi spolužáky i do celkového
fungování. Poznala také diametrálně
Základka
byla peklo
Viktorie Zelinková
žije astuduje vPraze.
Přestože kvůli svému
postižení vpodobě
spinální svalové atrofie
nechodí ajejí pobyt na
základní škole nebyl
zrovna procházka
růžovou zahradou,
nenechala se odradit,
takže se dnes věnuje
umění aspolečenským
vědám na Fakultě
humanitních studií
Univerzity Karlovy.
Dokonce vangličtině.
To vše nově ispodporou
Konta Bariéry
vpodobě stipendia.
Doma na vozíku mechanickém, ale jinak používá Viktorie „električák“,
díky němuž je hodně samostatně mobilní.