Strana 58
SERVIS
by měly reagovat na potřeby klientů,“
popisuje své zkušenosti právnička
Romana Jakešová, která v Kanceláři
ombudsmana vede odbor ochrany
práv osob se zdravotním postižením.
CHYBÍ KONTROLA
Problémům podle ombudsmana
musí předcházet i přímo poskytova-
telé sociálních služeb. Ti musí nejen
chránit zájmy svých klientů a nasta-
vit jim odpovídající podporu, ale sou-
časně musí také vytvořit adekvátní
podmínky pro personál, který služ-
by fakticky poskytuje. S ohledem
na náročnost práce by měl personál
dostávat adekvátní psychologickou
i supervizní podporu. „S tím souvisí
i vzdělání personálu. Pro práci s lid-
mi s náročným chováním a vysokou
mírou podpory nemůže dostačovat
jen několikatýdenní kurz a následné
školení. Náročnosti práce by mělo
odpovídat také platové ohodnoce-
ní personálu v sociálních službách,“
shrnuje Romana Jakešová.
Zásadní roli má také ministerstvo
práce a sociálních věcí. To má dbát na
Jak zajistit důstojný
život pro všechny?
Text: MARKÉTA BOČKOVÁ, mluvčí, Kancelář veřejného ochránce práv
Foto: MICHAELA VAISOVÁ
V době, kdy se o Dorotině případu
lidé díky článku v časopise Respekt
dozvěděli, se ombudsman intenzivně
zabýval situací v jiném zařízení pro
lidi s postižením – po návštěvě v Do-
mově pod Lípou ve Středočeském
kraji totiž podal na poskytovatele této
sociální služby trestní oznámení kvůli
špatnému zacházení s klienty.
V rámci prevence špatného zachá-
zení s lidmi omezenými na svobodě
a monitorování práv lidí s postiže-
ním veřejný ochránce práv navště-
vuje zařízení, kde lidé s postižením
žijí. V letech 2021–2022 pracovníci
Kanceláře ombudsmana navštívili
celkem osm domovů pro osoby se
zdravotním postižením. Podmínky,
v jakých žijí lidé s postižením, sle-
dovali i během dalších řádově pěti
desítek návštěv například v psychia-
trických nemocnicích, školských za-
řízeních nebo domovech pro seniory
a domovech se zvláštním režimem.
Ombudsman opakovaně upozor-
ňuje, že špatné zacházení s lidmi
s postižením v zařízeních sociálních
služeb má i systémové příčiny. Péče
o lidi s postižením se v Česku stále
soustřeďuje především do velkých
ústavů. Chybí u nás dostatek sociál-
ních služeb komunitního charakteru,
díky kterým by mohli lidé s posti-
žením vést nezávislý život tak, jak
to předpokládá článek 19 Úmluvy
OSN o právech osob se zdravotním
postižením. Právě veřejný ochránce
práv u nás dohlíží na to, jak Česká
republika naplňuje své závazky vy-
plývající z této úmluvy.
Zvláště pro lidi s chováním nároč-
ným na péči jsou velké ústavy zcela
nevhodné prostředí pro život. „Ně-
které služby nedokážou reagovat na
potřeby nejzranitelnějších lidí s po-
stižením, neumějí vytvořit podporu
odpovídající jejich individuálním po-
třebám. Lidé žijící v ústavech se čas-
to stále uzpůsobují systému, přitom
by to mělo být právě naopak a služby
NA PODZIM LOŇSKÉHO ROKU OTŘÁSL VEŘEJNOSTÍ PŘÍPAD DOROTY
ŠANDOROVÉ. TATO MLADÁ ŽENA ZAŽÍVALA VJIHOČESKÉMDOMOVĚ
PRO LIDI SPOSTIŽENÍM ŘADU LET TÝRÁNÍ ZESTRANY PEČOVATELŮ.
JEDEN ZNICH JINAKONEC ZABIL – ZALEHL JI, BRUTÁLNĚ JÍ
ZKROUTIL RUCE ZAZÁDA APLNOU SILOU JÍTLAČIL NAHRUDNÍK,
AŽUPADLA DOBEZVĚDOMÍ AUDUSILA SE. SOUD PACHATELE
ODSOUDIL ZAVRAŽDU, NÁSLEDNĚ JIPŘEKVALIFIKOVAL
NAUSMRCENÍ ZNEDBALOSTI.TATO UDÁLOST CELÉ DVA ROKY
NEPRONIKLA NAVEŘEJNOST ANEOBJEVILA SEANI VODBORNÝCH
KAZUISTIKÁCH.