Můžeš

Čtení pro ty, kteří se nevzdávají. Už od roku 1992 je Můžeš svědkem změn, které doprovázely život nejen smyslově, mentálně či fyzicky handicapovaných lidí. Chceme inspirovat, pomáhat a rozsvěcovat na témata i souvislosti, které jinde nenajdete, přesto, že se týkají nás všech. Chceme také přibližovat oba světy –lidí s postižením a těch, kteří zatím žádné postižení nemají. Hranice je přeci velmi tenká – a přesto na sebe lidé z obou stran často nedohlédnou. Mnohdy se tak připravují o možnost si porozumět a možná udělat ten jeden krok navíc, jeden krok k lepšímu.

Strana 40

ŽIVOT / JAK SE ŽIJE … V JAROMĚŘI

navíc. K dispozici má na dvoře domu

i garáž. „Mezi několik výhod života

v Josefově patří klid a prostorné dvo-

ry, na kterých se obyvatelům dobře

parkuje. Já mám dokonce kryté stá-

ní, ale prudký rozpadající se nájezd

k němu a mechanická vrata jsou

další výzvou. Bez auta se neobejdu,

protože prakticky za vším musím

jezdit dolů do Jaroměře. Tam už bez

problémů obstarám vše potřebné,

od nákupů v moderních obchodech

přes poštu a úřady až po doktorku.

Mám štěstí, že ujdu pár kroků o ber-

lích, takže vyjedu, vystoupím, dokul-

hám k vratům a vrátím se za volant.

Občas taky upadnu. Musím ten vjezd

vyřešit s městem, abych to zvládla na

vozíku. A také uvažuji o vratech na

dálkové ovládání, i kdybych to měla

zainvestovat sama…“ přemýšlí nahlas

Eva Homolová.

BEZ SLUŽEB IPRÁCE

Když bylo Evě 35 let, projevilo se

u ní vzácné neurodegenerativní

ÚPRAVY BYDLIŠTĚ

To bylo svým způsobem štěstí, proto-

že stačilo „jen“ vybudovat nájezd do

domu a upravit koupelnu se zácho-

dem. „Nájezd po roce a půl papírování

i dohadů vybudovalo město. Přístup

úřadu a kvalitu zpracování snad ani

nebudu raději komentovat. Na úpra-

vu koupelny v jejich obecním bytě

mi nepřispěli vůbec, takže to zůstalo

na mně a příspěvku od úřadu práce.

Právě v těchto případech byla nutná

vyjádření památkářů, ale naštěstí ne-

dělali problémy. Jelikož jsou tu velmi

tlusté zdi, aby kdysi odolaly dělostřel-

bě, přestavba vyšla na 400 tisíc ko-

run,“ popisuje peripetie Eva.

Jinak je ale s prostorným bytem za

rozumný nájem spokojena. Efektní

klenuté stropy jsou jakýmsi bonusem

onemocnění jménem hereditární

spastická paraparéza. „V zásadě jde

o to, že mi postupně odumírají buň-

ky v míše, takže ztrácím hybnost

v dolních končetinách. Zatím ještě

zvládnu chodit po bytě s chodítkem,

Nájezd po roce a půl papírování

i dohadů vybudovalo město. Přístup

úřadu a kvalitu zpracování snad ani

nebudu raději komentovat.

Ulice Josefova

mají svoji

atmosféru.

Občasné nerovnosti na chodnících

nejsou tím hlavním problémem.