Můžeš

Čtení pro ty, kteří se nevzdávají. Už od roku 1992 je Můžeš svědkem změn, které doprovázely život nejen smyslově, mentálně či fyzicky handicapovaných lidí. Chceme inspirovat, pomáhat a rozsvěcovat na témata i souvislosti, které jinde nenajdete, přesto, že se týkají nás všech. Chceme také přibližovat oba světy –lidí s postižením a těch, kteří zatím žádné postižení nemají. Hranice je přeci velmi tenká – a přesto na sebe lidé z obou stran často nedohlédnou. Mnohdy se tak připravují o možnost si porozumět a možná udělat ten jeden krok navíc, jeden krok k lepšímu.

Strana 29

29

Kryštof měl po operacích některé

svalové skupiny přerušené, pohybo-

vě se přes usilovné cvičení moc ne-

zlepšoval, všechno k vozíku směřo-

valo. „S pohybem problémy má, ale

mentálně je zcela v pořádku. Je tech-

nicky zdatný, velmi bystrý. Ovšem

jeho tělo pohybově vychází z šestého

až osmého měsíce běžného vývoje…

Hlava by chtěla víc, ale tělo ho limi-

tuje, řekli nám nedávno na konzul-

taci v Brně, kde ho čeká na podzim

operace kyčlí,“ vypráví Klára.

V době před covidem (2018) si

Fůskovi uvědomovali, že zajistit

Kryštofovy potřeby a rozvíjet jeho

sebeobslužnost je v menším bytě

komplikované, ale na větší byt ne-

měli. Inspiroval je jeden soused, když

dva byty propojil. Brzy přišli na to, že

v sousedním domě na stejné úrov-

ni mohou koupit další byt. Spojili je.

Kryštof má teď pohodlnou bezbarié-

rovou koupelnu, v bytě přibyl kromě

dětského pokoje další, „modrý“, kde

je i rehabilitační stůl darovaný Kon-

tem Bariéry.

Krátce s námi promluvil i Kryštof,

který si hrál s Vivi, křečkem, kterého

dostal od babičky. Kryštof nám pro-

zradil, že v zimě s tátou a sestrou jez-

dí ke Klářiným rodičům, mají u nich

ve Vrchlabí zázemí. „Jezdím tam na

monoski, v létě chodíme na výlety,“

vypočítává. Letos v létě se prý už po-

třetí chystá s Baru na příměstský tá-

bor (pořádá FTVS), zastoupené jsou

i aplikované sporty, mají potřebné

zázemí i vybavení. Ve Vokovicích se

mu mezi dalšími dvaceti dětmi moc

líbí. A maminka ještě dodává: „Kryš-

tof má z vozíku daleko lepší rozhled

na všechno kolem, sám vymýšlí, co

by ještě mohl. Kouká po všech vý-

věskách a nabídkách. Chodí také do

šachového kroužku, našel si i dětský

sbor Osmikvítek, kde paní sbormis-

tryně Hennová neměla proti Kryšto-

fově zařazení žádné námitky: Proč

bychom to nezkusili, uvítala nás.“

15.00

Během cesty do kulturního domu se

dostaneme i k motomedu, Fůskovi

objevili jeho možnosti při rehabili-

taci v Motole – jde vlastně o rotoped

s motorem, má displej a ovládací

tlačítka. Pomáhá v rehabilitaci na

spodní i horní končetiny. Motomed

ale stojí desítky tisíc, koupi před loň-

skými Vánocemi Petr s Klárou jen

zvažovali. Ve stejné době je oslovi-

la kamarádka, že by jim její firma

ráda věnovala nějaké peníze. Znovu

se po přístroji poptávali. Dotázali se

i v Kontu Bariéry, kde jim už pomohli

s koupí aktivního vozíku a rehabili-

tačního stolu se speciálním sedát-

kem. „Měli jsme finanční základ od

sponzora a zbytek se na motomed

vybral sbírkou Konta Bariéry. Na zá-

kladě našeho příběhu na stránkách

Bariér se vybralo za jediný den da-

leko víc, než jsme potřebovali, a my

jsme zbytek peněz rozdělili na ně-

které projekty. Kryštof přístroj zná,

těší ho, že dokáže motomed obslu-

hovat sám,“ zakončí Klára k novému

přístroji.

15.20

Před vstupem do kulturního domu,

kde má sbor Osmikvítek pravidelné

zkoušky, nám Kryštof prozradí, že

se doma učí podle not a nahrávek.

Sbormistryně ho v sále vítá, roze-

stavené židle pro děti mají vepře-

du uprostřed vyhrazené místo pro

Kryštofův vozík. A když zavíráme

dveře, zní už doprovod na pianinu,

zpívá se… Jedno slunné odpoledne se

svými termíny letí dál. 

Hodina zpěvu

začíná krátkým

dechovým

cvičením.

Motomed Kryštof ovládá suverénně sám.